Page 318 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 132

Andromedy. Jestliže byste tam cestovali rychlostí světla, trvalo by vám to několik
miliónů let. Avšak pokud byste cestovali rychlostí myšlenky, byli byste tam v tomtéž
okamžiku, kdy jste promítli do myšlenkového pochodu svou touhu být tam. Nezabralo
to žádný čas ani žádný prostor nalézt se na této planetě. V tomto smyslu můžete svými
myšlenkami být okamžitě na té planetě, zatímco fyzicky sedíte v Santa Barbaře ve
svém vlastním čase a místě. V tomto uspořádání se nalézáte na obou místech ve
stejném čase. Nebo přemýšlejte o své minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ve svých
myšlenkách můžete být ve všech třech pozicích ve stejném čase - v minulosti,
přítomnosti a v budoucnosti.

Takže z těchto faktů můžete logicky vydedukovat, že vaše myšlenky spočívají
v objektivním způsobu vnímání reality, protože mohou být úplně ve stejném okamžiku
- souběžně a současně - na mnoha odlišných místech a časech. Avšak v momentě, kdy
se posunete z myšlení v této modalitě do modality sebecítění a sebevnímání, naleznete
se v modalitě sekvence, linearity, předcházení a následování, což je váš vlastní
subjektivní modus vnímání. V tomto smyslu můžete říci, že každý, kdo je umístěn
v duchovních dimenzích pozitivního stavu, cestuje z jednoho místa na druhé
objektivním modem - rychlostí myšlenky. Z toho důvodu se jim všechno jeví, jako by se
to dělo zde-a-nyní. Avšak, pokud je to nezbytné, aby se jim současně dala subjektivní a
individuální možnost oddělení věcí, jak nastávají po způsobu zde-a-nyní, posunují se
do subjektivního způsobu, ve kterém jsou schopni rozeznat všechny události, jako by
šly z minulosti do současnosti a do budoucnosti nebo jako by jedna předcházela
druhou a ta druhá následovala tu předešlou. A toto je nejtěsnější přiblížení toho, jak
mohou být tyto dvě modality představeny lidskému chápání a porozumění. Bylo by
obtížné o tom říci více.

V teoretické kvantové fyzice (nebo kvantové mechanice), která se zabývá
elementárními částicemi a subčásticemi, je nějaké omezené vědomí toho, jak tyto dvě
modality vzájemně působí. Teoretici této konkrétní vědy předpokládají něco jako
implicitní řád, podle kterého se tyto částice chovají. Tyto hypotézy se snaží vysvětlit
jev toho, jak je možné, že jakékoliv změny ve funkci jedné částice nebo subčástice
okamžitě a simultánně způsobí úplně stejné změny v podobné částici nebo subčástici,
která je vzdálena milióny světelných let. Změny, které nastávají, se nějak přenášejí na
vzdálenou částici nebo subčástici mimo čas a prostor nebo obcházejí řas a prostor.
Pokud by se tak stalo v čase a prostoru, trvalo by milióny let dosáhnout těchto změn na
opačné straně viditelného vesmíru. Takže, jak vidíte, dokonce i z pozice ryzí vědy
kvantové fyziky můžete předpokládat existenci objektivního a případně subjektivního
modu vnímání a chápání reality.

A nyní se věnujme čistě kosmologickým záležitostem. Udál se skutečně Velký třesk? A
jestliže ano a fyzické vesmíry fyzického multivesmíru vznikly prostředky a procesem
Velkého třesku, jaký je závěr či způsob ukončení jeho jsoucna a bytí? Problém
s řešením této záležitosti je ten, že máte dva paralelní faktory - skutečné Stvoření a
pseudostvoření neboli zónu vymístění. Skutečné Stvoření bylo výsledkem intenzivní,
nepředstavitelně hluboké a opravdové lásky ke Stvoření. Tato láska se ve své pravé
povaze a intenzitě může přirovnat k nejintenzivnějšímu ohni v jeho nedestruktivní
konotaci. Z pozice tohoto typu lásky procesem její moudrosti se vyvolal popud, který