Page 320 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 132

zákony a principy (pseudozákony a pseudoprincipy) než pravé Stvoření. A za třetí,
jejich falešné závěry vychází z toho, že se dívají na tyto kosmologické záležitosti
z pozice planety Nula. Jak si vzpomínáte, tato pozice znemožňuje, aby se cokoli
vnímalo, chápalo a pojímalo v jeho pravé realitě takové, jaké to skutečně je, a ne
způsobem, jakým se to jeví. Protože všechny jejich nástroje a metody pozorování a
výzkumu vycházejí z elementů planety Nula, mohou pozorovat a vidět věci a na tomto
základě dělat závěry jen ty, které jsou vlastní povaze planety Nula a její pozici. Protože
tato pozic překrucuje a falšuje pravou realitu všeho, jakékoliv závěry založené na
těchto faktorech budou překroucené a nepravdivé. Z toho důvodu cokoliv se dozvíte
z této vědy, pokud to je vně její oblasti a vymezenosti, jako například kosmologické
závěry, bude neodmyslitelně překrouceno a zfalšováno. Aby se náležitě rozumělo
těmto záležitostem, musíte se vyhnout tomu, co vaše věda v tomto ohledu stanoví.
Vědecké závěry se mohou uplatnit ve velmi omezeném smyslu pouze na strukturální
povahu všech věcí umístěných na planetě Nula. Všechno, co souvisí se zvláštností
uspořádání planety Nula, nemůže být náležitě posouzeno vaší přírodovědou. To je
důvod, proč v různých hypotézách, teoriích a postulátech navrhovaných vašimi vědci
existuje tolik protikladů.

Vezměte například jednu z nejdůležitějších kosmologických otázek o množství hmoty
přítomné ve vesmíru (antivesmíru). Podle vašich kosmologů to, zda se vesmír
(antivesmír) bude navždy rozpínat anebo se zhroutí zpět do sebe ve žhoucím ‚Velkem
zmáčknutí‘, záleží na množství hmoty, které obsahuje. Při dostatečné hmotě by
gravitace mohla zpomalovat, nebo dokonce obrátit expanzi. S příliš malou hmotou, a
tudíž malou gravitací, by expanze nemusela nikdy skončit. V tom případě se galaxie
rozepnou do té míry, až celý vesmír potemní a stane se kusem věčného ledu neboli
bude fakticky postrádat veškerý život, jaký je znám tomuto antivesmíru, a tudíž se pro
všechny praktické účely obrátí v nicotu.

Jak víte, vaši kosmologové se po desetiletí usilovali změřit hmotu v jejich vesmíru
(antivesmíru). Snažili se to vyvodit z pečlivého studování pohybu galaxií a
propočítáváním, kolik hmoty a gravitace by bylo nezbytné k vývinu sledovaných
pohybů. Problém s touto situací je ten, že podle jejich kalkulací viditelnému vesmíru -
hvězdám a galaxiím - odpovídá méně než deset (10) procent požadované gravitace.
Takže jak je možné, že se všechny ty hvězdy a galaxie udržují ve svých pozicích, jestliže
jim odpovídá jen méně než deset procent gravitace?

Aby se vysvětlil zbytek potřebné hmoty (více než 90%), vaši kosmologové stanovili
existenci takzvané neviditelné temné hmoty, která se vznáší a je roztroušena někde v
‚prázdném‘ prostoru jejich vesmíru (antivesmíru). Co vám tato situace říká? Z naší
pozice vám to říká, jak omezená je zóna vymístění, kterou nazývají vesmírem. Pouze
méně než deset procent jejího celkového objemu je naplněno nějakými nebeskými
tělesy. A kolik těchto těles skutečně může poskytnout dostatečné podmínky pro
udržení jakéhokoliv typu života? Jak víte, většina z nich nebo valná většina z nich je
neschopná udržet jakýkoliv typ života, co znáte. Co vám to říká? Tato situace odráží
pravou povahu negativního stavu, který vyplňuje zónu vymístění méně než v deseti
procentech její kapacity. Jak se můžete domnívat, když se díváte na tato nebeská tělesa
a na podmínky na nich, negativní stav může ve valné většině svých pseudotvořivých