Page 313 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

Avšak toto uspořádání může být považováno za následek duchovních důvodů pro tuto
neschopnost a omezení s nimi komunikovat v pravé realitě jejich stavu a kondice. To je
pouze důsledek, a ne počátek této nutnosti. Duchovní důvody pro toto uspořádání jsou
ty, které skutečně ustanovily takové podmínky u lidí na planetě Nula.

Jak víte, existuje jeden velmi speciální důvod, proč jsou lidé na planetě Nula se svojí
planetou uvedeni do naprosté izolace a separace od všech a všeho ostatního v jiných
dimenzích, jakož i jiných pseudodimenzích. Jak si pamatujete z Velké knihy, její
Kapitoly 23., lidé nejsou ve stavu své závěrečné volby. Takže pravá povaha
povšechnosti jejich pseudoživota nebo neživota na planetě Nula se může najít
v kondici jeho přechodnosti a dočasnosti. Pouze ve stavu konečné volby může
existovat trvalost a neomezené pokračování. Lidský pseudoživot není konečnou
volbou. Dokud jsou lidé v této situaci, nemohou být ovlivňováni žádnými silami, které
jsou situovány nebo umístěny někde jinde, aby nebyli uvedeni do pozice konečné
volby, zatímco jsou stále v lidském neživotě. Jestliže by se něco takového mělo nebo
mohlo stát, lidé by byli navždy uzamčeni ve svých lidských neživotech. V tom případě
by nikdy nemohli být spaseni. A protože lidský neživot je konečný produkt
pseudotvořivé snahy sil negativního stavu, kdokoliv umístěný v neživotě negativního
stavu by také nemohl být spasen. V tom případě by negativní stav s jeho lidskou
složkou musel zůstat navždy. Jestliže by něco takového bylo možné, nemohla by se
ustanovit ani plnost a kompletnost pozitivního stavu.

Jak si vzpomínáte, lidský život je ilustrací, manifestací a demonstrací toho, co nevolit;
jaký nebýt; jak se nechovat; jaké nemít vztahy; jak nepojímat duchovní principy a Mou
Pravou Přirozenost; jak nevěřit; jak neuctívat; jak se nemilovat či nemilovat obecně;
jak nevnímat a nechápat realitu a vůbec cokoliv; jak nežít a nefungovat; a jak nedělat
všechny ostatní věci, ze kterých se lidský neživot skládá. Aby se ilustrovaly,
manifestovaly a demonstrovaly tyto a všechny ostatní faktory lidského života, lidé
potřebovali být uvedeni do zvláštního a podivného stavu a kondice, které by jim
umožnily dělat právě jen toto, bez jakéhokoliv ovlivnění ze stavu a kondice konečných
voleb. Takže z toho důvodu, jestliže by se jim někdo zjevil z jiných dimenzí nebo
pseudodimenzí ve hmatatelné a přesvědčivé formě, byli by nuceni opustit svou
ilustrativní a demonstrativní kondici a přijmout něco, co původně nebylo v jejich
dohodě být takovými, jakými jsou v procesu svých neživotů na planetě Nula. Jinými
slovy, byli by nuceni uvěřit a přijmout něco ne svojí vlastní svobodnou vůlí a volbou,
ale vynucením a nutností té konkrétní zkušenosti, v tomto případě by museli přijmout
fakt, že život pokračuje po jejich lidském typu života (neživota). Prožití něčeho
z donucení a nutnosti se nemůže nikým přivlastnit nebo nelze nikomu přisoudit.
Nemohlo by se to zachytit v lidských niternostech, kde se to počítá. Bylo by to přijato
jen v jejich zevnějšnostech. V tom případě by se zevnějšnosti pro lidi na věčnost staly
jedinou možnou realitou. Konec konců, jestliže k vám někdo přijde z toho vně vás, to
vně se stává svou vlastní realitou vedle toho, co je umístěno uvnitř. Aby se zabránilo,
že se tak někdy stane, jediný způsob, jakým je tato komunikace velmi omezeně a
ohraničeně a jen pro velmi málo lidí možná, je ve vašem vlastním stavu niterností.
Tento způsob komunikace zabraňuje uzavření ve stavu zevnějšností, a tudíž se vyhýbá
možnosti přijmout něco vynucením, nutností, ne svobodnou volbou. Jak víte, samotná