Page 322 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL
P. 322

Sto třicátý třetí dialog




                                                 16. - 17. dubna 2000




            Petr: Já osobně dnes nemám žádné otázky multiverzálního významu. A také jsem od
            nikoho  žádné  takové  otázky  neobdržel.  Jen  v sobě  kontroluji,  jestli  Ty  dnes  nemáš
            něco, co bys nám nyní sdělil. Mám jednu obyčejnou starost související s něčím, co bylo
            vyřčeno  na  konci  Dialogu  131.  o  důvodech  mého  chování  během  mého  utrpení
            v listopadu loňského roku. V tom dialogu bylo poukázáno na to, že jakákoliv reakce na
            mé chování, která by vytvářela pocit ublížení nebo smutku, vychází ze stavu vlastního
            ega. Obávám se, že někteří čtenáři toho konkrétního textu se takovými závěry mohou
            cítit dotčeni, obzvláště pokud jsou v sobě přesvědčeni, že to tak nebylo a že reagovali
            z pravé pozice nesouvisející s jejich egy.


            Pán  Ježíš  Kristus:  Petře,  v jednom  z předchozích  dialogů  druhého  svazku  bylo  vám
            všem  v tomto  ohledu  něco  důležitého  naznačeno.  Zopakujme  si  to.  Jak  víte,  z pozice
            vaší  lidské  povahy  můžete  být velmi  často přesvědčeni tak silně  a  bez  sebemenších
            pochybností o správnosti svých pocitů a/nebo závěrů s čímkoliv souvisejících, že bez
            ohledu na to, kdo co o nich říká, a bez ohledu na to, nakolik by mohly být mylné či
            nesprávné,  nic  není  schopno  změnit  v tomto  ohledu  vaši  mysl.  Nezapomeňte,  že
            někteří  lidé  mají  nezřízenou  schopnost  ospravedlňovat,  omlouvat  a  odůvodňovat,
            cokoliv chtějí. Jakmile však spadnou do tohoto modu ospravedlňování, odůvodňování a
            omlouvání svých pocitů nebo systémů víry ohledně čehokoli, vryje se to do jejich mysli
            tak,  že  neotřesitelně  věří,  že  mají  pravdu  a  všichni  ostatní  se  v této  záležitosti  mýlí.
            V tomto  bodě  jsou  tolik  přesvědčeni  o  pravdivosti  své  věci  nebo  čemkoli,  že  se  vše,
            dokonce i v jejich vlastní intuici, podřizuje jejich víře nebo přesvědčení. V tom případě
            jejich ego převládá nad jejich intuicí nebo se, lépe řečeno, jejich intuice stává nástrojem
            ospravedlňování a odůvodňování čehokoliv, co jim jejich ego naznačuje.


            Toto je běžné nebezpečí u každého, kdo funguje z pozice své lidské povahy. A protože
            vy jako Moji praví představitelé také máte tuto lidskou povahu, bez ohledu na to, jak
            moc byste se snažili fungovat mimo její vliv a vnucování, nicméně jste náchylní čas od
            času fungovat z této pozice. A protože vaše lidská povaha je zakořeněna ve vašem egu,
            v tom případě, logicky řečeno, fungujete z pozice vašeho ega, a ne z jiné pozice. Opakuji
            ještě  jednou:  Takové  pocity,  jako  být  dotčen  nebo  být  smutný,  jsou  podstatou  své
            povahy pocity negativní. Jestliže  jsou negativní, nemohou vycházet z žádného jiného
            zdroje vaší povahy než pouze z vaší lidské povahy, a tudíž z vašeho ega.

            Nuže každý, kdo by se nalezl v této nesnázi, má přinejmenším dvě možnosti: první je
            odmítnout  cokoliv,  co  bylo  řečeno  o  tomto  problému  na  konci  Dialogu  131.
            Odmítnutím toho by pokračoval ve své nesprávné víře ohledně této záležitosti. V tom
            případě  by  působil  pod  nesprávným  dojmem  o  pravdivosti  těchto  závěrečných
            poznámek ve zmíněném dialogu nebo čehokoliv jiného týkajícího se této záležitosti, a
            jako důsledek by se držel zkreslení nebo dokonce nepravdy o své vlastní pozici v této
   317   318   319   320   321   322   323   324   325   326   327