Page 314 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 132

povaha stavu niterností je stav svobodné vůle a volby. Tudíž jsou v tomto stavu
anulována jakákoliv vynucení a nutnosti.

Jiným důvodem ohraničení, odloučení a omezení lidských tvorů je ochranná funkce
pro všechny, kteří jsou umístěni v pravém životě pozitivního stavu. Lidé samou svojí
povahou rádi vkládají své vlastní pohledy, názory, očekávání a všechno, co mají a čemu
věří, do všeho ostatního. Jakákoliv komunikace s entitami z jiných dimenzí by mohla
způsobit jejich zamoření, znečištění, otrávení a negativní ovlivňování lidskou
modalitou života nebo neživota. V tom případě by tyto entity musely přijmout
nerealitu lidského neživota jako pravou realitu a jako integrální součást pravého
života. Takovým přijetím by potvrdily platnost něčeho, co platnost samo o sobě a samo
sebou nemá. Kvůli této přijaté platnosti by musely zvnitřnit všechny aspekty lidského
neživota do svého vlastního nitra. Tímto by vyvracely pravý život pozitivního stavu,
staly by se negativními a vypadly by do zóny vymístění. Současně by ze stanoviska lidí
tento výsledek byl pro lidi také škodlivý, protože by se uzamkli ve své modalitě
lidského neživota, potvrzeni jako platní ve svém neživotě, jako by byli v pravém životě.
V tom okamžiku by byli nuceni přijmout svůj lidský neživot jako konečnou volbu.
Jakmile jste ve stavu své konečné volby, nemůže se nic udělat pro převrácení té pozice.
Naštěstí není takový výsledek možný, protože jak si vzpomínáte, taková závěrečná
volba by se učinila za totálně nepravdivých předpokladů - lidský neživot je pravý a
jediný možný život. Přijetí vůbec čehokoliv za takových mylných předpokladů lze
v jeho konečném důsledku anulovat, protože je nesprávné. Ale mohlo by to prodloužit
jsoucno a bytí tohoto cyklu času/stavu/ procesu na docela dlouhou dobu - déle, než se
původně naplánovalo. Takže jak vidíte z této možnosti, jakákoliv hmatatelná,
konkrétní a faktická komunikace se zemřelými nebo s kýmkoliv z jiných dimenzí, by
byla škodlivá pro všechny, a nejen pro lidské tvory.

Současně byla také zamezena možnost hmatatelné, konkrétní a faktické komunikace
s obyvateli zóny vymístění, protože tím, že lidský neživot je konečný produkt
negativního stavu, by mohli být lidé lehce ovlivněni čímkoli přicházejícím z té zóny a
považovali by to za pravdivé a jediné možné. Navíc síly negativního stavu mají
nezřízenou schopnost vnucovat svůj vlastní životního stylu (jejich vlastní neživot)
silou a naléhavým přesvědčováním přivádějícím lidské tvory k víře, že je to pravý život
pozitivního stavu a že žádný jiný druh života není vůbec možný. Přijmout něco
takového by zas a opět uzamklo lidi do pozice nesvobody volby a museli by přijmout
svůj lidský neživot jako konečnou volbu. V tom případě by přestala ilustrativní a
demonstrativní povaha lidského neživota a lidé by přestali poskytovat nezbytné,
rozhodující a životně důležité poučení o tom, co nevolit, jak nebýt, jaké nemít vztahy,
víru, jak nejednat atd. Tím, že by přestali fungovat ve své důležité roli, lidé by připravili
všechny kdekoliv a kdykoliv o poznání nějakých dalších poučení o těchto faktorech,
která se dosud nezobrazila a neprojevila. Avšak taková komunikace by byla škodlivá
také pro obyvatele zóny vymístění, protože tím, že by vnucovali lidem to, co nemá být
součástí lidských zkušeností, by sami sebe dostali do stavu prodloužené odplaty a
trestu za takové činy.

Poněvadž hovoříme o zemřelých, můžeme se taktéž věnovat Danově otázce. Na samém
začátku naší odpovědi na Danovu otázku ať si je každý vědom, že v procesu prožívání