Page 317 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

v Absolutní Přirozenosti Stvořitele. Jak si také vzpomínáte, Stvoření samo bylo ve
Stavu Stvořitele od věčnosti. Je to jeho proces, který nebyl vždycky. V této konkrétní
pozici, protože Stvořitel se nachází v ne-časovém a ne-prostorovém rozpoložení, jediný
modus vnímání reality je ten objektivní. Takže kdokoliv byl ve stavu Stvoření, jak bylo
obsaženo v Absolutním Stvořiteli, byl před uvedením jeho procesu také v objektivním
modu.

Aby se mohly ustanovit nejlepší podmínky pro konání procesu sdílení, bylo nutné
posunout stav Stvoření do procesu Stvoření. Jak víte, slovo ‚sdílení‘ znamená nebo
požaduje reciprocitu. Jestliže vám chci něco dát, je nutné, abyste potvrdili, že jste
ochotni to něco přijmout. Také je nutné, abyste Mi dali najevo, zdali chcete ve svých
vlastních relativních kondicích se Mnou sdílet všechno, co Já jsem a Já mám. Aby se
umožnilo toto sdílení, vzájemnost a zpětná vazba, bylo nezbytné vyvolat odlišný
způsob vnímání skutečnosti mimo toho objektivního, který se projevuje vně
časoprostorového kontinua. Potřebujete vytvořit vjem individuálního místa a času, ve
kterém je každá individualita umístěna takovým způsobem, že jasně pojímá sebe jako
jsoucí někde a někdy. V této pozici taková individualita ustanovuje důležitý vjem., že je
ve svém vlastním stavu, procesu, místě a času nezávislá. V takové kondici je schopna
vnímat samu sebe jako jsoucí mimo Mne nebo oddělenou ode Mne. Tento vjem jí dává
schopnost svého vlastního rozhodnutí o záležitosti sdílení, reciprocity a zpětné vazby.
Protože v této kondici individualita vnímá sebe jako jsoucí někde jinde a někdy jindy,
než Já jsem, objeví se pocit vzdálenosti mezi jedním a druhým bodem a je ustanoven
pocit času, během kterého se něco potřebuje stát ve vztahu k tomu vzdálenému místu.
Takto nastalo lineární postupování. V této linearitě tkví význam subjektivního
pojímání reality. Nyní máte pocit, že jdete od jednoho bodu k druhému a že zabere
jistou dobu, aby se urazila vzdálenost mezi těmi dvěma body.

Řekněme, že potřebujete jít někam do místa vzdáleného pět mil od toho, kde sami sebe
vnímáte ve svém vlastním místě a čase. Jestliže půjdete těch pět mil pěšky, v závislosti
na tom, jak rychle jste schopni jít, vám to může trvat hodinu, než se dostanete do
druhého bodu. Jestliže pojedete na kole, bude to trvat půl hodiny v porovnání s chůzí.
Jestliže pojedete autem dovolenou rychlostí, může vám to trvat jen pět minut. Ale když
cestujete na větší vzdálenost letecky, to, co by vám trvalo měsíce, nebo dokonce roky,
pokud byste měli jít pěšky nebo jet na kole, zabere jen několik hodin. Pokud je vaše
letadlo schopné cestovat nadzvukovou rychlostí, šestihodinový let například do New
Yorku normálním letadlem by trval jen pár hodin v nadzvukovém. Z těchto příkladů
můžete vydedukovat, jak relativní a subjektivní je prostor a čas.

Můžete si představit, co by se stalo, kdybyste byli schopni cestovat z jednoho místa na
druhé, velmi vzdálené, rychlostí světla? Například letět ze Santa Barbary do New
Yorku by to rychlostí světla byla téměř okamžitá událost. Trvalo by to jen zlomek
vteřiny. Nyní redukujeme subjektivní čas a prostor do takové míry, že téměř dosáhne
povahy objektivního modu vnímání reality, ve kterém věci nastávají simultánně a
synchronně. Představte si, jestli můžete, co by se stalo, pokud byste mohli cestovat
rychlostí myšlenek? Tato rychlost nemůže být měřena stejným způsobem, jako ostatní,
dokonce ani jako rychlost světla. A důvod, proč nemůže být měřena, je ten, že se to děje
okamžitě. Řekněme, že chcete cestovat na nějakou planetu umístěnou v galaxii