Page 267 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

Důležitou záležitostí je zde uplatnění multiverzálního principu, který říká, že všechno
pochází z vnitřku čili z niterností a z této pozice pokračuje nebo postupuje do
zevnějšku čili do zevnějšností. Přijetím tohoto důležitého duchovního principu a jeho
zasazením a praktickým využitím ve vlastním životě se tímto postupem jedinec stává
moudrým.

Nejdříve bylo potřeba tento princip dostat do popředí pozornosti všech v neživotě
negativního stavu a lidském neživotě, aby mohli mít náležitý základ pro ústup z jejich
modality pseudoživota nebo neživota zakořeněné v jejich zevnějšnostech, a začít
hledat význam pravého života a jejich ‚já jsem‘ ve svých niternostech, ke kterým byla
cesta uzavřena a uzamčena. Jakmile ustanoví tento nový modus života, pouze tehdy se
stanou moudrými. Z toho tedy vzniká potřeba opomenout pojem ‚moudrost‘ ve
zmíněné větě. Jak vidíte z této rozpravy, nejsou žádné náhody v tomto ani v jiném
ohledu. Vše se sděluje záměrně tak, jak se to sděluje.

Petr: Abych řekl pravdu, vědomě jsem si neuvědomoval, že slovo ‚moudrost‘ bylo
vypuštěno v citované větě.

Pán Ježíš Kristus: Tohle pouze říká, Petře, že tvé zaznamenávání se děje tím, že
vkládám každou jednotlivou ideu a slovo do tvé mysli přímo. Tato metoda velmi často
obchází tvou okamžitou vědomou uvědomělost. A takto to má být v průběhu tvého
přenášení a zaznamenávání obsahu našich Dialogů.

Petr: Moc Ti děkuji za toto vysvětlení. Jsme připraveni pokročit k dalším záležitostem?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, jsme. Pojďme nyní trochu více hovořit o pojmech ‚já
jsem‘ a ‚ego‘. Jak jsem si včera večer všiml, během tvé procházky okolo domu ti přišla
na mysl jedna závažná otázka. Byla o možnosti porušení principů jedinečnosti,
individuality a odlišnosti každého jednotlivého ‚já jsem‘, které vychází z nějakého
velmi specifického aspektu, elementu nebo subelementu Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘.
Při tvém chápání tohoto odvozování ses obával, že vymazáním všeho, co je obsaženo
v přirozenosti a struktuře každého ‚já jsem‘ na konci každého cyklu času/
stavu/procesu, se ztrácí vlastní jedinečná individualita, osobnost a odlišnost, a tímto
tento aspekt, element nebo subelement, který v první řadě umožňuje této
individualitě, jedinečnosti a odlišnosti každého ‚já jsem‘ být a existovat, bude také
vymazán z Mého Absolutního Stavu. Kdyby se cokoliv této povahy přihodilo tím, že by
se vymazalo něco Absolutního, vymazalo by se celé Absolutno také.

Do jisté míry se nerozumí postupu, kterým se opuštění všeho, čím jedinec je a z čeho
sestává, čili vlastního ‚já jsem‘, odehrává nebo provádí. Když mluvíme o potřebě vzdát
se všeho, co jedinec má a čím nebo kým je ve svém jedinečném, individuálním a
odlišném ‚já jsem‘, hovoříme o všem, co je základem velmi specifické modality
fungování a životního stylu, který byl a je určován povahou, strukturou a dynamikou
duchovního principu, který ovládá jednotlivý cyklus času/stavu/procesu. Zvláštnost,
jedinečnost, individualita a odlišnost každého a všech ‚já jsem‘ je zbudována a následně
ustanovena ze všeho, co tento specifický duchovní princip obsahuje. Tímto a
prostřednictvím tohoto je každý tím, kým je, a takovým, jaký je ve svém ‚já jsem‘. Pocit
a velmi silné vědomé uvědomění si schopnosti mít sebeuvědomění ‚já jsem‘ ve všech