Page 262 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 127

subelementu do jsoucna a bytí s novým a odlišným ‚já jsem‘, které svou povahou,
strukturou a dynamikou bude plně odrážet obsah a význam přicházejícího cyklu.

Jak vidíte z tohoto popisu, jakékoliv relativní ‚já jsem‘, protože je relativní a protože
jeho struktura, povaha, dynamika a obsah zcela závisí na samotné zvláštní povaze a
obsahu duchovního principu, který vládne danému cyklu času/stavu/procesu, nemůže
mít permanentní, neměnnou, nezměnitelnou a nenahraditelnou povahu. Na konci
každého cyklu času/stavu/procesu musí být odstraněna a nahrazena novou, která
bude v plném souladu s odlišným aspektem, elementem nebo subelementem Mého
Absolutního ‚JÁ JSEM‘, uvolněným, aby vládl přicházejícímu cyklu času/stavu/ procesu.

Je velmi logické předpokládat, že pokud je každý cyklus času/stavu/procesu ovládán
velmi specifickým a úplně odlišným duchovním principem, pak v tom případě se nic
z něho nemůže stát užitečným nebo použitelným v jakémkoliv následujícím cyklu. To
je obzvláště pravda ve vztahu k cyklu, ve kterém žijete a fungujete. Kvůli zmíněné
spoluexistenci dvou forem uvnitř tohoto cyklu - pravého života a falešného neživota,
jakož i lidského neživota, by jakýkoliv pokus přenést nebo využít cokoli v něm
obsažené bezděčně zamořil všechno a cokoli i všechny do takové míry, že by to
jakémukoliv aspektu nového duchovního principu znemožnilo se ujmout. V tom
případě by nový cyklu času/stavu/procesu selhal a nebyl by s to ustanovit, ilustrovat a
demonstrovat svoji specifickou strukturu, povahu a dynamiku.

Trochu rozdílná situace může existovat nebýt možná s cyklem času/stavu/procesu,
který bude následovat ten, který přichází po současném cyklu, ve kterém je
manifestována a ustanovena spoluexistence zmíněných dvou forem - pravého života
pozitivního stavu a neživota negativního stavu i lidského neživota s jejich stavy ega.
Protože tento nový cyklus by nebyl poskvrněný ani nakažený čímkoli, co obsahuje
tento současný, cokoli by obsahoval a ilustroval, by mohlo být využito v nové formě a
kondici v tom následujícím cyklu. V tomto případě by před otevřením toho
následujícího cyklu každý, kdo se nachází v jakémkoli aktuálním cyklu, pečlivě a
rozsáhle zvažoval, co a do jaké míry, jestli vůbec něco, by mohlo být prospěšně využito
v příštím cyklu. Ale dokonce i v tomto případě, cokoli by se shledalo jako prospěšné
využít, by se úplně a kompletně transformovalo takovým způsobem, aby se to hodilo
k povaze a struktuře přicházejícího cyklu. Takže i v tomto případě by věci, jakož i
všechny sentientní entity, nebyly stejné, jako byly v cyklu předchozím.

Ale mohu vás ujistit, že se vůbec nic, co obsahuje váš cyklus času/stavu/procesu,
nebude moci žádným způsobem ani cestou prospěšně využít v příštím cyklu. Avšak
všechny jeho zážitky, manifestace, demonstrace, ilustrace a cokoliv má, byly, jsou a
budou umístěny v univerzalitě-všeho pro věčné poznání všech odpovědí na všechny
otázky, které byly formulovány a položeny v průběhu tohoto cyklu, aby každý věděl, co
nevolit a jakým nebýt. Je pouze logické předpokládat, že jestliže byl tento cyklus
času/stavu/procesu založen za účelem položení těch otázek a získání všech nutných a
potřebných odpovědí na ně a jestliže jasně demonstruje a ilustruje, co nevolit a jakým
nebýt, pak v tom případě nic z toho nemůže být žádným způsobem ani cestou využito
v následujícím cyklu. A nejen to, ale taky nikdo, kdo byl, je nebo bude účastníkem
tohoto procesu takový, jaký je a jaké je jeho ‚já jsem‘, se ve svém současném
rozpoložení a stavu taktéž nemůže přenést do následujícího cyklu. Proto potřebuje