Page 269 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

možnost, jak víte, by Mi vůbec nemohla přijít na Mou Absolutní Mysl. Nikdy bych
nemohl dovolit, aby se cokoliv této povahy stalo. Chápeš základní rozdíl mezi těmito
dvěma aspekty jsoucna a bytí každého v probírané souvislosti, Petře?

Petr: Velmi jasně. A děkuji Ti, že jsi mi tento rozdíl vysvětlil.

Pán Ježíš Kristus: Není zač, Petře. A nyní pokračujme v naší diskusi o ‚já jsem‘ a ‚egu‘.
Jak jste si povšimli, kdykoliv probíráme pojem ‚já jsem‘, vždy doprovázíme tento pojem
atributy jeho individuality, jedinečnosti, odlišnosti a nenapodobitelnosti. Takové
pojmy jako tyto jsou základem samotného života ‚já jsem‘, jimiž lze vůbec pojmout jeho
uvědomění si uvědomování sebe samého, totiž, že je a existuje jako sebe samé a samo o
sobě. Avšak je vůbec něco, nějaké kolektivní ‚já jsem‘, co by mohlo existovat v rámci
pravého života pozitivního stavu, co by dávalo specifické klima, styl, povahu a způsob
života každé jednotlivé společnosti nebo skupině či zemi a co by bylo základem jejich
funkce a existence? Je taková věc jako kolektivní ‚já jsem‘ vůbec možná v rámci
pravého života pozitivního stavu?

Jak si vzpomínáte, v Mém Novém zjevení v kapitole 25, str. 709, byl formulován jeden
velmi důležitý princip. Nech Mne opakovat tento princip doslovně:

‚Každá sentientní entita je nekonečně jedinečná a nemůže se
opakovat. Ale současně má každá sentientní entita něco společného
s některými, ale ne se všemi sentientními entitami. A konečně, každá
sentientní entita obsahuje něco ve své přirozenosti, co je společné
všem sentientním entitám všude a kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek.
Toto je princip jedinečnosti, podobnosti a společného jmenovatele.‘

První rozdíl mezi tímto principem a tím, o čem hovoříme v tomto dialogu, je to, že
v tomto principu se používá termín ‚sentientní entita‘. V našem případě v tomto
konkrétním dialogu používáme pojem ‚já jsem‘. Termín ‚sentientní entita‘ značí
sloučení všeho, z čeho se skládá ve své celistvosti a úplnosti nebo ve všech aspektech
své přirozenosti. Na druhé straně termín ‚já jsem‘ v současné konotaci svého významu
znamená prostředek, kterým jakákoliv sentientní entita funguje, projevuje a vykonává
vše, co má, a vše, čím je ve svém vlastním jedinečném, individuálním, odlišném a
neopakovatelném chování. Toto je velmi specifická modalita fungování, manifestace a
konání. V tomto smyslu a v této konotaci nemůže být nikdo stejný nebo mít stejný
zvláštní způsob a styl fungování, manifestace a konání jako nějaké jiné ‚já jsem‘.

V tomto smyslu, protože každé ‚já jsem‘ je takovéto, všichni jedinci mají něco
společného s některými jinými a v některých případech se všemi ostatními jedinci.
V této konotaci mají všichni své vlastní ‚já jsem‘, které je tak individuální, jedinečné,
odlišné a neopakovatelné jako jakékoliv jiné ‚já jsem‘ každého jedince. Avšak
v některých případech někteří jedinci, ale ne všichni, mají něco společného v tom, že
vykazují jisté omezené podobnosti a společné rysy ve způsobu, jakým fungují a jakým
se manifestují. Tyto podobnosti a společné rysy vedou ke vzniku jistých společností a
skupin. V tomto smyslu sdílejí některé společné zájmy, které jsou základem jejich
funkce a účelu, za jakým byly ustanoveny.