Page 270 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 128

Toto uzpůsobení a uspořádání by mohlo působit dojmem, že tu musí být něco jako
kolektivní ‚já jsem‘, které především umožňuje založení takových skupin, společností a
zemí. Ale v rámci pravého života pozitivního stavu tomu tak není. Každé jednotlivé
individuum funguje ve svém ‚já jsem‘ uvnitř každé takové skupiny, společnosti nebo
země z pozice svého vlastního individuálního, jedinečného, odlišného a
neopakovatelného ‚já jsem‘ a přispívá ke společnému cíli a účelu, pro který byla každá
taková skupina, společnost nebo země založena. Takže v tomto smyslu mají společný
cíl a účel. Ale způsob a cesta, jakými tohoto cíle a účelu dosahují, jsou z pozice každé
individuality a jejího ‚já jsem‘ nekonečně odlišné a jedinečné. V tomto ohledu nemají
nic společného. Ale takto nespočetné rozličnosti a bohatost příspěvků individuálních
‚já jsem‘ obohacují život každé jednotlivé skupiny, společnosti nebo země.

Protože každá taková skupina, společnost nebo země má nějaký určitý cíl a účel, kvůli
kterému byla ustanovena, mají všichni při vzájemném porovnání něco společného: ve
svém vlastním jedinečném a odlišném cíli a účelu všichni usilují co možná nejlépe
přispívat k obecnému blahu v š e c h v jsoucnu a bytí Mého Stvoření. Tohle je to, co
skutečně znamená jejich společný jmenovatel, kromě faktu, že oni všichni odvozují
svoje jedinečné, rozličné a individuální životy a jejich specifické, neopakovatelné ‚já
jsem‘ přímo ze Mne. A toto je to, co znamená mít něco společného s některými, ale ne
se všemi sentientními entitami a mít něco společného se všemi sentientními entitami.

A nyní se věnujme některým dalším záležitostem, které se týkají pojmu ‚ego‘. Tento
pojem jsme definovali v předchozím dialogu (127.). Jak si z toho dialogu pamatujete,
aby mohlo ‚ego‘ vejít do svého vlastního pseudojsoucna a pseudobytí a do své vlastní
pseudofunkce, bylo nejdříve nezbytné zatlačit, potlačit, izolovat a zavřít pravé ‚já jsem‘
uvnitř sentientních myslí všech obyvatel neživota negativního stavu a všech lidských
tvorů v jejich vlastním lidském neživotě. Jinými slovy, bylo nezbytné vložit ‚já jsem‘ do
totálně nepřístupné modality. Jak také nyní víte, jakýkoliv přístup k tomu ‚já jsem‘ by
znemožňoval ustanovení neživota ve všech jeho formách, tvarech a kondicích.

Jak si vzpomínáte, jednou z hlavních vlastností tohoto ‚ega‘ je, že neobsahuje žádnou
znalost toho, kdo je jeho nositel a co v sobě obsahuje. Taková znalost je obsažena
pouze v pravém ‚já jsem‘ každého individua. Mít tuto životně důležitou znalost
znemožňuje, aby se jakýkoliv jiný typ života nebo neživota uskutečnil. Důvod tohoto
faktu se může najít ve struktuře, povaze a dynamice ‚já jsem‘. Jak víte, opravdové ‚já
jsem‘ ve všech svých aspektech vychází a pochází z Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘.
V tomto zdroji je obsažena veškerá pravá znalost toho, kdo takové ‚já jsem‘ je a co je
jeho účelem, posláním, určením, rolí a funkcí. Protože takové ‚já jsem‘ ví, že Já jsem
Absolutní Zdroj jeho života a všeho ostatního v jsoucnu a bytí a v Mém Stvoření
obecně, činí to marným jakýkoliv pokus ustanovit nějaký jiný typ života, než je pravý
život pozitivního stavu.

Jestliže chcete ustanovit něco, co nemá nic společného s ničím, co vám doposud bylo
dostupné, museli byste vypracovat jisté prostředky, které by vyloučily jakoukoli
znalost původního zdroje toho všeho. Současně, abyste uspěli v takovém vynalezení a
ustanovení, museli byste si zachovat jakési temné uvědomění nebo lépe řečeno svou
schopnost říci ‚já jsem‘ nebo jednoduše ‚já‘, abyste měli jakýsi pocit, že jste tím, kdo
jste, bez jakékoliv skutečné znalosti toho, kdo ve skutečnosti jste. Je to paradoxní závěr