Page 268 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 128

jeho aspektech a manifestacích závisí na dostupnosti duchovního principu, který se
přivádí z Mé Absolutní Přirozenosti, a na jeho náležitém využívání a manifestaci ve
zvláštnosti životního stylu všech, kteří se nacházejí uvnitř každého cyklu
času/stavu/prostoru/procesu. Protože úplně každé ‚já jsem‘ ve všech aspektech své
přirozenosti, struktury, dynamiky a manifestace je relativní, relativní k Mé Absolutní
Přirozenosti, kvůli samé povaze této relativnosti nemůže mít absolutní, neměnnou,
nemodifikovatelnou a na věčnost nenahraditelnou přirozenost.

Samotná relativní přirozenost každého ‚já jsem‘ určuje faktor jeho vyčerpatelnosti a
doběhu, dokud se zcela nezastaví ve své funkci a manifestaci. Jinými slovy, v tom
okamžiku je v nebezpečí své věčné smrti. Aby se tomu předešlo a aby se zachovala
velmi specifická, neopakovatelná, jedinečná, individuální a odlišná přirozenost
každého relativního ‚já jsem‘ a aby se také nerozpadl Můj specifický aspekt, element
nebo subelement zapuštěný do toho ‚já jsem‘, kterým žije a funguje, je vytaženo zpět ke
Mně a rovněž jeho kopie se uloží do univerzality-všeho pro věčné uchování a z Mé
Absolutní Přirozenosti se uvolní nový aspekt, element nebo subelement, který
každému nadělí nové a odlišné ‚já jsem‘, odpovídající potřebám zcela nové struktury,
povahy, dynamiky a manifestace nadcházejícího cyklu času/stavu/prostoru/procesu/
kondice.

V tomto ohledu musíte pochopit, jestli můžete, že samotný pocit a vnímání bytí svým
vlastním jedinečným, individuálním, odlišným a nenapodobitelným ‚já jsem‘ jsou vždy
zachovány na věčnost. Tvůj zmatek, Petře, v tomto ohledu pramení z tvého
nesprávného předpokladu, že také tento důležitý pocit a vjem v sobě a sebou rovněž
zmizí. Musíte velmi jasně rozlišovat mezi potřebou pro opuštění a nahrazení všeho,
z čeho se každé ‚já jsem‘ skládá a kým a jakým je, od potřeby zachovat pocit a vnímání
svého vlastního, jedinečného, individuálního, odlišného a nenapodobitelného ‚já jsem‘.
To jsou dvě odlišné věci. Tento pocit a vnímání nikdy nemohou zmizet ani se odstranit.
Bez tohoto pocitu a vnímání by každý skutečně zemřel ve věčném smyslu, a ne jen ve
fyzickém relativním smyslu. Avšak co se odstraní je samotný obsah, povaha, struktura,
dynamika a modalita manifestace každého ‚já jsem‘, ne ale pocit a vnímání, že
pokračuje v jsoucnu a bytí svého vlastního ‚já jsem‘, třebaže nyní v totálně odlišném
modu, stylu, povaze, struktuře, dynamice a projevu, než v jakém bylo a jaký mělo
předtím.

Takže se stane to, že v okamžiku, kdy pocítím, že úplně každé ‚já jsem‘ je připraveno
spotřebovat nebo vyčerpat vše, co obsahuje a z čeho se skládá (a toto se vztahuje jak
na uzavření jakéhokoliv aktuálního cyklu času/místa/stavu/procesu a jeho povahy,
struktury, dynamiky a manifestace, tak i na uzavření jedincova vlastního
individuálního cyklu času/stavu atd.), aby se každý jedinec ochránil ve svém ‚já jsem‘
od smrti. Já mu ihned nadělím nový aspekt, prvek nebo dílčí prvek, který dává každé
individualitě nové ‚já jsem‘, shodné s potřebami, povahou, strukturou, dynamikou a
manifestací přicházejícího cyklu. Avšak pocit a vjem, že je svým vlastním ‚já jsem’,
nemůže být nikdy odstraněn, změněn, nahrazen nebo zmizet na věčnost. Je vždy
zachován a nedotčen, takže uvědomění uvědomování si sebe sama ve významu obsahu
těchto výrazů je neustále zachováno. Jestliže by tento pocit a uvědomění zmizelo,
v tom případě by dotyčná individualita skutečně zemřela ve věčném smyslu. Taková