Page 266 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

Sto dvacátý osmý dialog

26. března 2000

Petr: Vnímám, že bys rád pokračoval v probírání záležitostí vyvolaných v předchozím
dialogu (127.), vztahujících se k ‚já jsem‘ a ‚egu‘. Mám pravdu? A také, že by ses rád
zmínil o něčem jiném, týkajícím se Tvé Pravé Nové Přirozenosti. Navíc Ardyth se divila,
proč byl opomenut pojem moudrosti v Dialogu 172. na straně 267, kde probíráš
principy zakotvené v pseudosvětě a ve všech oblastech zóny vymístění. A také proč se
ty principy nepsaly velkými písmeny. Ptá se, zdali byla Moudrost úmyslně opomenuta.
Budeš se chtít zabývat těmito záležitostmi, nebo něčím jiným?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, máš pravdu. Potřebujeme dále rozpracovat pojmy ‚já
jsem‘ a ‚ego‘ a potřebujeme se dotknout něčeho, co souvisí s Mou Novou Přirozeností. A
více než rád bych vysvětlil, proč byl pojem moudrosti záměrně opomenut ve
zmiňované větě.

Začneme s reakcí na Ardythinu obavu. Především důvod, proč ty principy nebyly psány
s velkými písmeny, byl ten, že se vztahují na všechny ty, kteří se nacházejí v zóně
vymístění a jejich pseudosvětech, jakož i na lidi na planetě Nula a kdekoliv jinde.
Kdykoliv vymezujeme tyto pojmy pro někoho jiného, kdo se nevztahuje ke Mně,
nemohou být psány s velkými písmeny. V okamžiku, kdy aplikujete tyto principy na
někoho, kdo nejenže není Absolutní, ale je relativní a také se nachází v neživotě
negativního stavu a v lidském neživotě, stávají se tyto principy ve vztahu k němu také
relativními. Tento důležitý faktor jim bylo velmi nutné silně zdůraznit, aby neupadli do
tendence považovat se buď za absolutní, nebo za bohy. Pouze když probíráme tyto
principy ve vztahu k jejich Absolutnímu Zdroji tak, jak se nacházejí v tom Zdroji,
protože jsou v Něm v Absolutním Stavu a Kondici, aby se odrážel tento Stav a Kondice,
musí se psát s velkými písmeny.

Na druhé straně se úmyslné opomenutí pojmu ‚Moudrost‘ ve zmíněné pasáži vztahuje
ke kondici, která se měla ustanovit po Mém odchodu z planety Nula. Jak víte, první
krok v procesu vložení těchto principů do něčeho nebo někoho, co/kdo se nachází
v takzvaném neživotě, se vztahuje k potřebě zdůrazňování lásky, dobra, pravdy,
pozitivních skutků a víry. Druhý krok v tomto ohledu je ochota dobrovolně začlenit
tyto principy do svého vlastního neživota, čímž získávají pravý život. Náležitým
aplikováním a manifestací zmíněných principů do svých niterností, o kterých neměli
ponětí, že vůbec existují - konec konců jejich neživot byl založen na vyloučení jsoucna a
bytí niterností a na důrazu na pseudorealitu zevnějšností, které byly z jejich pohledu
jedinými věcmi, které se počítaly - a které jim umožnili objevit tyto niternosti, tímto, a
pouze tímto se mohou stát moudrými. To je důvod, proč ve zmíněné větě nebyl
zahrnut termín ‚moudrost‘.