Page 82 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

způsobem aktualizovat, realizovat a projevovat tuto přítomnost, s nikým se
nezachází rozdílně ani diskriminačně.

Z této rozpravy je zřejmé, že vztahy mezi lidmi v duchovním světě, jako v rodinné
jednotce, nejsou vztahy osoby k osobě, ale vztahy od jednoho aspektu Nejvyššího k
jinému aspektu Nejvyššího. Toto je to, co dělá vztah platným.

Když máme vztah z Nejvyššího v nás k Nejvyššímu v jiných, jsme v pozitivním
stavu. Takováto je pravá přirozenost pozitivního stavu. Z takového uspořádání
rodinného života nemůže nikdy vzejít nic negativního, špatného, nedobrého či
protivného.

Uniformní udržování této situace v celém Stvoření by samozřejmě nikdy nemohlo
přivodit aktivaci negativního stavu. Za takových podmínek by nikomu nemohla přijít
na mysl žádná idea nějaké negativity. Proto bylo nutno dovolit, aby vstoupilo do své
plodné zralosti úplně odlišné uspořádání.

Problém s uspořádáními rodinných záležitostí v pozitivním stavu a se způsobem,
jaký byl původně na této Zemi před takzvaným "Pádem", spočívá v tom, že ze
sexuálních vztahů svých rodičů se nerodí žádné nevědomé a bezmocné děti. Každý
se tam rodí jako zvláštní idea, která je následně nadělena přímo Nejvyšším
jedinečným duchem života, který si vybuduje tělo z prvků prostředí, ve kterém se
tato idea rozhodne být nebo přebývat jako jedinečná sentientní entita či lidská
bytost. Takže každému je od narození velmi zřejmé, že pouze Nejvyšší může být
Absolutním Rodičem a Absolutním Příbuzným a všichni ostatní jsou ve vzájemném
vztahu jako děti toho stejného Absolutního Rodiče. Vědomé uvědomění si tohoto
faktu a přímá komunikace s Nejvyšším v sobě a skrze všechny ostatní činí tento fakt
jediným přijatelným faktem. S takovýmto postojem se jedinec nikdy nemůže stát
negativním.

Z tohoto důvodu, aby se dosáhlo negativního stavu, bylo nutno změnit modalitu,
způsob, prostředky a metody, kterými se děti měly rodit na této Zemi. Vykonaly se
rozsáhlé fundamentální genetické změny a úpravy lidského těla. Ty byly nejvíc
zdůrazněny v restrukturalizaci a změně sexuálních orgánů. Byl umožněn živočišný
způsob rození dětí prostřednictvím genetické změny. Pseudotvůrci použili geny
zvířat, která počínala své děti v lůně po kopulaci se samcem. To stejné opatření bylo
použito pro restrukturalizaci a změnu mužských a ženských reproduktivních orgánů
(které před tím nebyly reprodukční, ale produktivní v duchovním smyslu – pro
sdílení způsobem popsaným ve čtvrté kapitole). V procesu této genetické změny
pseudotvůrci dosáhli také toho, že tělesné funkce a všechno týkající se vnějšků
bylo odřezáno od svého duchovního a mentálního zdroje do 95% rozsahu svých
původních funkcí. Duchovní a mentální funkce byly pancéřově zapouzdřeny v 95 %
své kapacity uměle vybudovanou a vnucenou pseudoduchovností a
pseudoduševností a jejich příslušnými funkcemi. Tyto funkce byly strukturovány
takovým způsobem, aby nutily lidi zaměřovat všechnu svou pozornost k vnějškům či
k externostem, pryč od čehokoliv duchovního či duševního. Funkce pravého
ducha a pravé duše byla dána do modality nevědomí. Pouze pěti procentům z nich
bylo dovoleno přecházet, aby byl udržen životní podpůrný systém.

Takovýmto uspořádáním se dosáhlo několika hlavních věcí: děti už dále nebyly
přímým nadělením Nejvyššího. Kvůli velmi omezenému přístupu k duchovnímu a
duševnímu zdroji a velmi omezenému životnímu toku, rodily se děti fyzicky jako
drobné, slabé, úplně bezmocné a závislé ve svém přežití na dospělých. Minimální
přístup k jakémukoli poznání ducha a duše produkoval úplně nevědomé děti. Jediná
schopnost, která byla zachována, byla schopnost fyzického růstu a učení se. Ale