Page 78 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

synovec, atd. Čím větší je rozdíl, tím vzdálenější je vztah, takže v jednom bodu
přijdeme do stavu, kdy nemají vůbec žádný vzájemný vztah. Mají vztah buď jako
přátelé, nebo jsou úplnými cizinci, kteří se vůbec nikdy nepotkají.

Musíme si pamatovat, že všechny tyto aspekty Absolutního Života Nejvyššího jsou
Jím/Jí promítnuty k manifestaci do příslušných forem, nádob či schránek. Tyto
formy, nádoby či schránky byly stvořeny Nejvyšším za tím účelem, aby byly nositeli
těchto aspektů. Protože všechny aspekty Absolutního Života Nejvyššího nejsou
Jeho/Její atributy, všechny jsou inteligentní, sebe uvědomělé, sebe vnímavé a sebe
individualizované jednotky zvané lidské bytosti nebo sentientní entity.

V širším smyslu, čili z duchovního hlediska, kvůli výše popsanému uspořádání jsou
všechny lidské bytosti a sentientní entity bratry a sestrami, dětmi jednoho Otce a
Matky, a všechny mají blízký vztah k tomu stejnému jedinému Zdroji. Skrze tento
Zdroj a okolo tohoto Zdroje – Nejvyššího – tvoří jednu univerzální rodinu. Jak to už
zdůraznil Emanuel Swedenborg, kvůli tomuto vztahu a uspořádání se celé Stvoření
nebo všechny sentientní entity a lidské bytosti objevují před Nejvyšším jako jeden
dokonalý člověk (v této konotaci slovo "člověk" označuje jak muže tak i ženu).

Takže my všichni jsme syny a dcerami Nejvyššího a skrz Něj/Ni jsme všichni bratry a
sestrami.

V užším smyslu je však náš vztah určen kvalitou, obsahem a významem toho
aspektu Života, který neseme od Nejvyššího. Ještě v užším smyslu bude náš vztah
určen stupněm a mírou, do jaké aktualizujeme a realizujeme tu kvalitu, význam a
obsah v našem denním životě.

Víte, co Ježíš Kristus odvětil lidem, kteří Jej informovali o tom, že Jeho pozemská
matka, bratři, sestry nebo příbuzní stojí venku a chtějí Jej vidět? Přečtěte si v
Evangeliu podle Matouše v kapitole 12 verše 46 a 50. Odpověděl jim: "Neboť každý,
kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích, je mým bratrem, sestrou i matkou".

Z tohoto tvrzení je velmi zřejmé, že jakýkoli vztah je určen mírou, do jaké kdokoli
aktualizuje, realizuje a projevuje reprezentativní aspekty Života Boha, které v sobě
nese. Je to vůle Boží, abychom plně žili život, který nám byl dán pro tento účel.

Tento život však sestává ze dvou hlavních esencí a substancí, jedna se týká lásky
nebo dobra a ta druhá moudrosti nebo pravdy. Z tohoto důvodu konat Boží vůli
znamená milovat a být dobrým, a mít moudrost přidržováním se pravdy. Když žijeme
život v souladu s tímto principem, konáme vůli Boží, protože toto je to, co znamená
aktualizovat a realizovat nám daný život v tomto specifickém a jedinečném aspektu.

Stupeň a rozsah, do kterého to děláme, určuje náš vztah k jiným lidem. Je jenom
jeden otec a matka – Nejvyšší. Žádní jiní rodiče nemohou nikdy existovat. Náš život
nepochází z našich pozemských rodičů (Naši pozemští rodiče jsou jen prostředkem,
prostřednictvím kterého vstupujeme do tohoto světa. Tento vztah končí právě tam).
Našimi pravými bratry a sestrami jsou všichni ti, kteří náležitě aktualizují, realizují a
manifestují život, který jim byl dán Nejvyšším, v souladu s jeho přirozeností – s
láskou a dobrem, s moudrostí a pravdou. Když někdo je milující a moudrou osobou,
jestliže miluje pravdu a žije svůj život v souladu s tímto principem a pokud uznává,
že Nejvyšší, Stvořitel je jediným původcem všeho života a je jediným pravým
rodičem, tato osoba je mým bratrem, sestrou či matkou. Čím menší naplnění tohoto
požadavku, tím menší je vztah. Když neexistuje žádné takovéto naplnění, není vůbec
žádný vztah, dokonce i kdyby tato osoba byla mým pokrevním otcem, matkou,
bratrem, sestrou, synem nebo dcerou.