Page 83 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

genetickými změnami byl proces učení zvrácen takovým způsobem, že učící se
nešel k pravému zdroji všeho poznání v sobě – k Nejvyššímu, Který/Která je v
jeho/jejím duchu, ale namísto toho k vnějšímu zdroji poznání – k jiným lidem, kteří se
nacházeli v té stejné pofidérní situaci. Z takového uspořádání vzešlo falešné a
zkreslené učení se. Avšak protože je to jediné učení se, které je dostupné lidem na
Zemi, je "přirozeně" považováno za jediné pravé poznávání či učení se.

Nevědomost a bezmocná závislost novorozených dětí na dospělých vytvořila velmi
podivnou situaci. Dospělí lidé se stali Absolutní autoritou a jediným zdrojem všeho
poznání a informace. Na druhé straně, dospělí lidé začali považovat své děti za své
vlastní vlastnictví či majetek, protože, konec konců, přišly "z mého semene, nebo
byli počaty a narodily se z mého lůna" a "já jsem právoplatný rodič a mé děti jsou tu
pro mé vlastní potřeby a kvůli mé vlastní touze". Proto nemá nikdo jiný právo dělat si
na ně nějaké nároky. Ty stejné pocity vyvinuly děti – toto jsou naši rodiče a my jsme
ti jediní, kteří mají právo a privilegium vlastnit je jako své rodiče a pro své vlastní
potřeby a touhy. Majíc děti jako své vlastnictví, rodiče si osvojili právo
požadovat od dětí, aby byly takové, jak chtějí oni, aby byly a chovaly se tak, jak jim
nakazují, nebo jak od nich očekávají, aby se chovali a konali.

Další věcí, které bylo dosaženo tímto genetickým pozměněním našich sexuálních
orgánů, bylo to, že žena byla dána do podřadné pozice k muži a takto byla
umožněna diskriminace pohlaví a rodu. Duchovní nebezpečí této situace je v tom
faktu, že ten aspekt Nejvyššího, který je obsažen v té žene, a tedy Sám/Sama
Nejvyšší, je považován za méně hodnotný a méně potřebný než aspekt opačného
pohlaví. Nejvyšší se náhle stal někým, Kdo je úplně jiný v Absolutním smyslu. A
jestliže je to ten stejný Nejvyšší, pak se On rozhodl projevit Sebe Sama/Samu v ženě
v menším stupni než v muži, a proto, pseudologicky, žena je méně hodnotný druh
než muž. Takováto je ohavnost snahy negativního stavu zničit naši schopnost
náležitě a správně vnímat pravou přirozenost Nejvyššího. Vědí až příliš dobře, že
pokud je podkopáno náležité vnímání a chápání pravé přirozenosti Nejvyššího,
nemůže být vybudována žádná skutečně produktivní, konstruktivní, tvořivá, plodná a
užitečná rodina.

Z tohoto typu uspořádání se na této planetě a v jiných oblastech Zóny Vymístění
vyvinul velmi spletitý systém vztahů. Především byly lidské vztahy všechny
genetickou změnou odřezány od vnitřních zdrojů a dány jen do vnějšků. Toto bylo
výsledkem v malém nebo v žádném přímém přístupu k Nejvyššímu. V této nové
pozici nemůže být Nejvyšší považován za jediného a pravého rodiče, protože
jedinec nemá žádnou přímou zkušenost ani vědomí toho, že Nejvyšší se nějak
zúčastnil produkce těch dětí, nebo že je vytvořil. Realitou je to, že jedinec je náležitě
spojen se svým duchem, kde je Nejvyšší, prostřednictvím ducha života z té
přítomnosti vdechnuté do tohoto pseudotěla v mateřském lůně. Jedinec však nemá
žádné poznání, že jeho duch se zrodil z ducha Boha, Který/Která je přítomen v
rodičích, to jest, v 5% původního nadělení Nejvyššího v nich. Proto nemá žádný
intimní, soukromý, osobní či vnitřní vztah se svým Stvořitelem. O této situaci se
může dozvědět jenom prostřednictvím ústy vyslovených slov od svých rodičů, nebo
od církve. Ale nemajíc přímou zkušenost z tohoto svatého vztahu, může, ale také
nemusí věřit, že je tomu tak a z tohoto důvodu tomu nevěnuje moc pozornosti a
když věnuje, je to v každém případě považováno za závazné nebo povinné. Tato
závaznost a povinnost je jen vůči členům vlastní rodiny, protože jeho život na nich
závisí. V důsledku toho je ustanovena sobecká báze, ze které je vybudován rodinný
život v negativním stavu.

Protože všechno v negativním stavu je externalizováno a materializováno, lidé se
rozhodují vstupovat do vztahů – ze kterých utvářejí své rodinné svazky – ne na