Page 81 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

Každý má vztah ke každému podle obsahu, kvality, stupně a významu manifestace
tohoto aspektu Lásky nebo Dobra a Moudrosti anebo Pravdy Nejvyššího, který
představuje, nebo který v sobě nese. Protože každý v pozitivním stavu odvozuje
všechno ze své pravé přirozenosti, která je dobrá a pozitivní, rodí se a jsou
naděleny životem pouze pozitivní a dobré ideje. Takže mezi členy jedné rodinné
jednotky nebo mezi členy jednoho společenství, které pozůstává z několika
rodinných jednotek nebo mezi členy jedné společnosti, která pozůstává z mnohých
rodinných jednotek, nebo mezi členy celého Stvoření, které pozůstává
z nekonečného počtu a rozmanitosti rodinných jednotek, jsou možné jenom pozitivní
a dobré vztahy.

V centru těchto rodinných jednotek, od jednotlivé jednotky ke všezahrnující jedné
rodině celého Stvoření, je Nejvyšší, Který/Která je Absolutním Otcem a Matkou
každého a Který/Která je všechny sjednocuje v soudržný, harmonický a krásný
celek.

Protože Nejvyšší je právě tak jediným centrem jednoduché rodinné jednotky jako
také jedné rodiny celého Stvoření, všichni v této jednotce jsou si navzájem
rovnoprávní a tak zvláštní, potřební, jedineční a odlišní, jako kdokoli jiný, bez
ohledu na rod či pohlaví, postavení, funkci, společenství, rasu, národ nebo cokoliv,
co má. Takže nikdy nemůže být přednostní zacházení s jednou osobou, s mužem či
ženou, s jednou rasou před druhou, protože každý je jedinečným nositelem velmi
specifického a odlišného aspektu životního nadělení od Nejvyššího, ve kterém je
Nejvyšší vždy v každém přítomen.

Každý aspekt je prodloužením a procesem Nejvyššího. V absolutním smyslu
neexistují žádné aspekty, které by mohly být nadřazenější nebo důležitější než
jakékoliv jiné. V Nejvyšším jsou všechny stejně Absolutní. Jakékoliv připuštění
čehokoliv relativního nebo podřadného nebo méně důležitého v Absolutním Stavu
by zrušilo Absolutní Přirozenost Nejvyššího. Z tohoto důvodu nemůže být žádný
aspekt, kvůli jedinečnosti své přirozenosti, méně potřebný či méně důležitý, protože
žádný jiný aspekt není stejný.

Toto je princip, na kterém je vybudován vztah duchovního rodinného života. Když
mám s někým vztah, s kým mám vztah? Především a v podstatě s Nejvyšším v tom
někom. Život v tom někom je jedinečným aspektem Nejvyššího. Mám vztah právě k
tomuto aspektu, protože tento aspekt dělá jedince tím, čím skutečně je. Bez toho je
tato osoba Absolutně ničím. Takže fakticky mám vztah s Nejvyšším. Proto je
Nejvyšší logicky jediným, kdo je mým pravým příbuzným (dědečkem, babičkou,
otcem, matkou, bratrem, sestrou, strýcem, tetou, atd.). Všichni moji příbuzní jsou mi
příbuznými jen proto, že v sobě nesou Nejvyššího v tom specifickém aspektu, který
je dělá tím, čím skutečně jsou. Takže mám vztah s Nejvyšším jako se svým
Absolutním Příbuzným. Protože Nejvyšší je vždy Absolutně ten stejný (tím faktem, že
jsouc Absolutním, obsahuje celý nekonečný počet a rozmanitost odlišností a
změn – toto je pravá přirozenost Jeho/Její stejnosti), je zřejmé, že jedna osoba nese
toho stejného Nejvyššího jako jakákoliv jiná osoba. Konec konců je tu jeden
Nejvyšší, a není možno říci, že někdo jiný nese nějakého jiného Nejvyššího než já.
Když je to ten stejný Nejvyšší v každém, každý je rovnocenný a má tu stejnou
důležitost, jako kdokoli jiný.

Rozdíl v našem vzájemném vztahu není určen tím nemožným faktem, že někdo má v
sobě méně přítomnosti Nejvyššího, nebo že nese méně důležitý aspekt Nejvyššího,
ale tím, jak tato osoba dovoluje, aby byla v jeho/jejím životě manifestována,
aktualizována a realizována plnost přítomnosti Nejvyššího. Protože v pozitivním
stavu se každý snaží stejně plně, kompletně a vyčerpávajícím