Page 74 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

Máme tendenci zvolit si naši práci a aktivity jen kvůli vnějším ohledům, které
obyčejně nejsou v souladu s naší pravou přirozeností a ve kterých nemůžeme nikdy
náležitě působit v naší nejplnější kapacitě a potenciálu. Jestli naše práce není v
souladu s naší pravou přirozeností, nemůže v nás vyvolat náležitou motivaci a
tvořivé úsilí, do kterého bychom, takříkajíc, vložili své srdce. Takže skončíme
nevhodně využiti nebo nedostatečně využiti nebo nadmíru využiti. Ve všech těchto
případech nám to nepřináší nic jiného, než nenaplnění, pocit nedostatku něčeho,
nespokojenost a pocit chronického vyčerpání, s různými fyzickými symptomy,
takovými, jako nespavost, poruchy trávícího systému, napětí, tlaky, stresy a
neustálé starosti. Výsledkem tohoto stavu je pocit neštěstí a marnosti.

7. Tento výsledek je přesně tím, čeho chtěli dosáhnout aktivátoři negativního stavu.
Když v sobě ustanovíme pocit marnosti, pocit, že ať bychom dělali cokoliv, vede to
ke zklamání a neštěstí, postupně ztratíme jakoukoli motivaci dělat něco užitečného,
nebo vykonávat nějakou práci. Získáme zvyk dělat to jen proto, že je to závažnou
nutností, podmínkou pozemského života, násilně vynuceným uspořádáním, které
nás nutí dělat určitou práci jen pro jeden účel – vydělat dostatek peněz, abychom
udrželi požadovaný životný standard.

Takovýmto postojem je vymazána jakákoliv duchovní, hlubší, vnitřní, mystická
konotace jakékoliv profese, práce, povolání, zaměstnání či aktivity a nahrazena
především materialistickými nebo vnějšími ohledy. Práce se stává břemenem,
nudou, povinností a závazkem, který se musí splnit, když si má jedinec uspokojit své
denní životní potřeby nebo jestli má být povýšen, nebo získat nějakou moc,
nebo postavení, nebo vládu, nebo cokoliv, co má za lubem.

Bere se, nebo se jen myslí na velmi malý, zdali vůbec nějaký, ohled na vzájemný
prospěch, společné dobro a sdílení. Účelem práce není užitek a prospěch všech, ale
samotná odměna (bez ohledu na to, jakou formu má tato odměna). Jedinec pracuje
proto, aby byl odměněn, a ne proto, aby byl užitečný. Odsud vyvěrá postranní
motivace pro většinu našich aktivit. Abychom byli odměněni, naučili jsme se
předstírat, že to děláme kvůli jiným lidem. Takto přichází do své plodné zralosti
podvodná modalita našich aktivit. Tímto způsobem je dosažen cíl negativního stavu
a cíl se stává prostředkem, zatímco prostředek se stává cílem. Taková je pravá
povaha negativního stavu.

8. Pocity marnosti a postranní motivace našeho pracovního úsilí vytvářejí kondici, ve
které se lidé učí a následně si osvojují postoj konat tak málo, jak je jen možno, za tak
hodně, jak je jen možno. Toto zmenšuje naše pracovní úsilí na úroveň žertu.
Práce se stává žertem, něčím, co je k smíchu, čím je třeba pohrdat, nebo co je
zapotřebí brát jako sport nebo jako sázku, abychom viděli, kolik můžeme dostat
zaplaceno za méně a méně práce nebo za vůbec žádnou práci. Všechny podněty pro
práci a produktivitu práce se stávají ovládány touto filozofií. Toto je zvláště pravdou
u lidí v komunistických zemích, kde nikomu není dovoleno být skutečně samým
sebou.

Ve většině zemí tato situace umožňuje objevení se zvláštního druhu lidí, kteří se živí
na těchto způsobech jednání, stávajíc se tak parazity společnosti. Úplně přestávají
pracovat a přecházejí na sociální dávky. Celé generace té stejné rodiny vstupují do
bytí a existence, aby se staly přijímateli sociálních dávek bez toho, že by kdy dělali
něco objektivně užitečného. Tito lidé se sami umísťují do rozpoložení, které jim
znemožňuje najít jakoukoli práci, nebo získat jakékoliv povolání nebo schopnost,
aby ospravedlnili své nepracování. V mnohých případech se to děje bez jakéhokoliv
vědomého uvědomění z jejich strany. Jiní lidé procházejí životem žebrajíce od
jiných. Jiní dělají tak málo, jak je jen možno. Ještě další procházejí svým