Page 5 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

VELMI DŮLEŽITÝ ÚVOD

Pustit se do úkolu bádat a psát o základech lidské duchovnosti pouze na podkladě
vlastních spekulací, domněnek a odkazů na druhé je marným, neproduktivním a ve
skutečnosti nemožným podnikáním. Je několik důvodů, proč tomu je tak:

1. Duchovnost obecně je možno pojímat jako danost od Nejvyššího. Jako takovou ji
může interpretovat, vysvětlovat a definovat pouze Ten, který ji vytvořil, kdo je jejím
původcem.

2. Lidská přirozenost je různě ohraničena v porozumění tomu, jak se duchovnost
chápe. To jest v přírodních podmínkách či v přírodním stavu. Její přírodní stav má jen
pomíjivou hodnotu. Bytosti, jakými jsou lidé jsoucí v přírodním stavu, musí definovat
vše z tohoto stavu. Avšak duchovnost nevzniká v přírodním stavu, a tak ji není možné
chápat a vysvětlovat pouze na tomto základě. Je třeba postoupit nad přírodní stav,
abychom se přiblížili pravdě o duchovnosti.

3. Lidé mají ve své přirozenosti sklon přizpůsobovat vše úrovni svého vlastního
chápání. Jelikož toto chápání je v mnoha případech založeno na denních potřebách
pro přežití v přírodním světě, podřizují vše tomuto účelu. Takto jsou motivováni
každodenními událostmi v životě lidstva obecné a událostmi v jejich osobním životě
zvlášť. Chápat duchovnost znamená přesáhnout tento druh chápání a poznat fakt, že
všechny události, ať jednotlivě, či obecně, mají svůj pravý původ především v
duchovním stavu dění, nikoliv v těchto událostech samých.

4. Protože lidské bytosti jsou ve svém přírodním stavu omezeny jeho pomíjivými
hodnotami, mají sklon zakládat svá vysvětlení a pojímání jakéhokoliv fenoménu na
těchto pomíjivých hodnotách. To se tedy týká i jejich vysvětlení a pojetí duchovnosti.
Jelikož duchovnost je ve své esenci a substanci transcendentní všemu, co má
pomíjivou hodnotu, nemůže být plně pochopena z těchto hodnot. Proto je jakékoli
chápání založené na takové podmínce zkreslené.

5. Jelikož lidská řeč odvozuje své kategorie, pojmy a ideje z věcí a myšlenek týkajících
se především pomíjivosti přírodního světa, je těžké nalézt výraz přiměřený snaze
dosáhnout plného chápání pravé reality duchovnosti lidskou myslí. Cokoli je řečeno v
lidských termínech, může pouze přiblížit to, co duchovnost skutečně je, neboť bez
ohledu na to, co je o ní řečeno, vždy bude přesahovat vyřčená slova a jejich obsahy.

6. Jelikož jsou lidské bytosti z těch a oněch důvodů lapeny v pasti přírodního světa,
který vchází v existenci časoprostorového kontinua, jsou omezeny ve svých pojmech
a ve svém chápání svými relativními podmínkami. Proto nejsou lidé schopni za těchto
podmínek plně porozumět jakékoli absolutní hodnotě. V přírodních podmínkách jsou
schopni se pouze přiblížit pravdě. Protože duchovnost přesahuje ve všech ohledech
relativní pojmy lidské přírodní podmíněnosti, mohou se jí pouze přiblížit. To je další
zdroj mnoha zkreslení.
7. Jelikož nejsou si lidské bytosti vědomy svých pomíjivých stavů existence v
přírodním světě, mají sklon lpět na tomto světě a zachovávají všemi prostředky
dosavadní stav své existence. To je samozřejmě vede k budování a hromadění všech
druhů zvyků, tradic, kultur a společenských zřízení, které by zajistily jejich relativní