Page 6 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

nesmrtelnost v historii lidstva. Jelikož se tyto zvyky, tradice a kultury budují na
předpokladu a na základě pomíjivosti lidských hodnot, jsou tu paradoxně zároveň za
účelem zachování relativní nesmrtelnosti lidstva a vedou ke stagnaci všech hodnot.

Paradox této situace je v předpokladu, že je možno dosáhnout pokračování existence
zachováním tradic a zvyků. Protože všechny zvyky a tradice jsou založeny na
relativních hodnotách pomíjivosti lidské existence v přírodním světě, následně
vytvářejí pro lidstvo past, která přináší namísto nesmrtelnosti úplnou záhubu.

Pravá povaha tradic a zvyků blokuje správné pojímání duchovnosti, protože je
duchovnost přesahuje ve všech ohledech. Aby se pravá povaha duchovnosti správně
chápala, musí se naprosto a vůbec nebrat v úvahu existence minulých, přítomných a
budoucích tradic a zvyků. Pouze překročením tradic je možno více se přiblížit k samé
duchovnosti.

Na základě těchto závěrů by se přirozeně skončilo v pesimistickému postoji, v němž
by se tvrdilo, že je pro lidi zcela nemožné porozumět vlastní pravé duchovnosti. Takto
se může vážně zpochybnit plodnost a užitečnost možné plnohodnotné diskusi o lidské
duchovnosti. To vše je naprostou pravdou jen tehdy, když si někdo podejme na takový
úkol na základě svých a ze svých vlastních dispozic, subjektivních projekcí a
odvolávání se na druhé. Je zcela něco jiného, je-li k dispozici přímé zjevení, inspirace
a iluminace od Nejvyššího, který k této věci přistupuje z hlediska duchovních potřeb
celého lidstva. V současné době existuje zvláštní duchovní okolnost a stav, vyžadující
takové zjevení, aby lidem byla dána možnost lepšího přiblížení k Absolutní pravdě o
duchovnosti. Nejvyšší vybírá (ze svého hlediska) nejpříhodnější dobu, nejvhodnější
osobu či osoby a nejvhodnější prostředky, které pomáhají v přenosu takového zjevení.
V těchto případech se nezpytují postupy Nejvyššího, ale akceptují se jako pověření a
úkol vlastního pozemského života stát se takovým prostředkem či nástrojem, jimž se
přenos tohoto zjevení uskutečňuje a stává se možným.

Tato kniha se má tedy pojímat jako výsledek přímého zjevení, inspirace a osvícení
Nejvyšším. Způsob jejího vytvoření je samozřejmě netradiční a nekonvenční a bude
obtížná k přijetí pro ty, kteří zakládají své soudy na tradičních a konvenčních
přístupech. V tradičním a konvenčním přístupu existuje požadavek a příkaz, že zjevení
přichází pouze určitými způsoby a prostředky, pouze skrze určité typy lidí a pouze v
jistém zvláštním jazyce. Protože lidé obvykle nevědí, jak by se zjevení mohlo přenášet,
nesprávně usuzují, že pouze klasickým způsobem a klasickou řečí, jako je tomu v
případě biblických proroků nebo Ježíše Krista v Novém zákoně, kdy je použit zvláštní,
velmi často temný symbolismus a básnická řeč, archaické formy atd. Cokoli jiného,
psaného a přineseného odlišným způsobem, nemohou přijmout, protože to
nevyhovuje očekávaným standardům lidských tvorů, kteří jimi tíhnou připisovat a
předpisovat Nejvyššímu. Naštěstí se Nejvyšší neřídí lidskými standardy. Každá doba,
okolnost a situace v historii lidstva vyžaduje svůj zvláštní a odlišný přístup, který je v
souladu s potřebami, specifikou a požadavky té určité doby a situace. Není možné je
zobecňovat, určovat z nich hodnoty, zákony a podmínky, za nichž taková zjevení
mohou vznikat. Bylo by to uzavíráním dveří, kdyby se vlastní omezení promítala na
Nejvyššího.

V historii lidstva bylo mnoho tvrzení přímých zjevení Nejvyššího. Některá byla
legitimní, některá nikoliv. Pravé zjevení je vždy včasné a přizpůsobené duchovním
potřebám, podmínkám a jazyku dané doby. Očekávat, že by Nejvyšší vždy užíval týž
způsob, styl a touž řeč, kdykoliv přináší Své zjevení, by znamenalo fakticky
předpokládat, že není schopen vytvořit nic nového či se naučit řeč lidí, ke kterým
hovoří.