Page 262 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Nejvyššího je pro všechno Stvoření popudem, injekcí, obohacením a rozšířením v jeho
obecném a zvláštním počínání, aby ze své zvláštní pozice splnilo svůj zvláštní účel a
cíl, a tím tedy jedinečným způsobem přispělo k celku všeho stvořeného. Tím se pak
neustále obohacuje a zvelebuje ostatní Stvoření.

V tomto spolupůsobení spočívá smysluplný užitek jsoucna a bytí každé jedinečnosti a
zvláštnosti po celém Stvoření. Proto nedostatek jakékoli takové specifičnosti by celé
Stvoření ochuzoval o jedinečnou zkušenost, která je podstatná pro jeho obecný účel
duchovního pokroku. Taková situace by se nemohla tolerovat. Proto absolutní
prozřetelnost Nejvyššího zařizuje a zajišťuje, že nikomu a ničemu ve Stvoření nic
neschází, takže lze splnit jak obecný, tak i zvláštní účel a cíl každého a všeho ve
jsoucnu a bytí.

Funkci všeho specifického a jedinečného ve Stvoření lze srovnat s řetězovou reakcí. V
nejniternějším stupni a nejniternější úrovni Stvoření, kde je přítomen Nejvyšší, je
počata idea. Když nastane, probíhá tato idea dle souběžného a následného řádu skrze
všechny zvláštnosti a jedinečnosti veškerého Stvoření bez výjimky. Je přijímána
souběžně a postupně všude. Poté, co je přijata, je zhodnocena, zpracována a
transformována do jedinečného a zvláštního, které s ní souvztaží. Kdy tohoto
jedinečného a zvláštního plně dosáhne, je vyslána souběžně a postupně dále, k
ostatním specifičnostem a jedinečnostem, dokud nedojde do nejzazšího stavu a
procesu, kde se odehrává její závěrečná manifestace se všemi nashromážděnými
zkušenostmi všeho jedinečného a zvláštního všeho Stvoření. Zde se nyní pro celé
Stvoření stává realitou a je konkrétní.

Tato jednotlivá, zvláštní a jedinečná zkušenost, která odráží kumulaci všech
zkušeností vzatých dohromady, se přenáší jak souběžně, tak i postupně zpět ke
všemu Stvoření v jeho vlastní jedinečnosti a zvláštnosti, kde je ve své celistvosti
přijata, prozkoumána a prožívána. Výsledkem toho je další akumulace všech zcela
nových kvalit zkušeností, které poté, co se někde projevily ve své jedinečnosti a
zvláštnosti, přicházejí zpět ke svému zdroji. V něm se vše znovu zhodnotí, prozkoumá
a zpracuje dle svého principu, esence a substance a užije jako základna pro započetí
další řetězové reakce, ve které nastává další tvůrčí idea, která teď v sobě zahrnuje vše,
co se jedinečně a specificky zažilo a sdílelo ve všech stavech a procesech jeho
manifestace v nejzazším a závěrečném stupni Stvoření. Tato idea pak prochází
řetězovou reakcí a celý proces se zase opakuje vždy s novými, vyššími, bohatšími,
širšími a daleko tvořivějšími obsahy, významy a zkušenostmi. Takto se odehrává
duchovní pokrok veškerého Stvoření a pokračuje bez přerušení navěky.

Obecně vzato, místem, účelem a cílem nového člověčenstva v tomto procesu je
nejzazší a závěrečný stupeň projevování se všech tvořivých idejí. Proto je lze
považovat za jeviště, na kterém nachází Absolutní přirozenost Nejvyššího své
vyjádření v nanejvýš relativním projevu. Taková nanejvýš relativní manifestace je pro
vše finalitou, která poskytuje možnost zrodu nové, vyšší, více duchovní ideje. To je tím
jedinečným a zvláštním účelem, cílem a místem, na které se podjalo nové
člověčenstvo na Zemi.

Aby se probralo pověření nového člověčenstva, lze k jeho účelu a cíli ve Stvoření
uvést některé obecné a zvláštní aspekty:

1. Nové člověčenstvo svou zvláštní pozicí a svým umístěním ve Stvoření umožňuje
manifestaci Absolutního stavu a Absolutního procesu Nejvyššího v nanejvýš
relativním a konkrétním stavu a procesu Stvoření, který představuje nejzazší a
závěrečný stupeň tvořivého vyjádření. Specifičností a jedinečností tohoto stavu a