Page 264 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

přiblížení možné jen takovým praktikováním a žitím, je zřejmé, že by bez takového
konkrétního příkladu nebyl možný ani žádný duchovní pokrok.

5. Tímtéž způsobem se odehrává ilustrace Absolutní vůle a Absolutního rozumu
Nejvyššího. Nanejvýš relativní, nejzazší a finální ilustrace toho, jak působí Absolutní
vůle a Absolutní rozum, umožňuje chápání jejich funkce. Jejich konečný produkt ve
specifičnosti svého použití ilustruje jejich působení, užití a funkci tak, aby se to dalo
rozumově pochopit.

Taková ilustrace dává Stvoření ideu vyváženosti, rovnováhy a stability, která je
zajištěna použitím principů vůle a rozumu v procesu jakékoli činnosti, ale speciálně za
podmínek nanejvýš houževnatého odporu vůči takovým činnostem. Je třeba si
pamatovat, že hmota je svou povahou nečinná a dřímající. Každý, kdo přijme tento
stupeň ve formě fyzického těla, přijímá také tuto tendenci. Vyžaduje to množství vůle a
rozumu, aby se tato kondice překonala a ukázala se užitečnost jsoucna a bytí hmoty.

6. To vede ke konkrétní, závěrečné a nejzazší demonstraci působení Absolutní
svobody a Absolutní nezávislosti Nejvyššího v nanejvýš relativní, nesvobodné a
závislé kondici. Specifičností své aplikace v něčem, co je nesvobodné a závislé, se
povaha této svobody a nezávislosti stává konkrétně rozlišitelnou, ocenitelnou a
použitelnou.

Povaha nejzevnějšího stupně je protikladem svobody a nezávislosti, neboť ta nemá v
tomto stupni žádný význam. Jediný význam, který má, je jí dán přítomností Nejvyššího
skrze lidi, kteří dobrovolně zabírají pozice v nejzevnějším stupni. Hmota sama o sobě
nemůže vykonávat žádnou sílu, neboť postrádá jakoukoli tvůrčí kvalitu. Je zcela
závislá na popudech pro každý pohyb a jakoukoli činnost. Taková závislost
nedovoluje svobodu vyjádření.

Manifestace svobody a nezávislosti se za těchto podmínek stává skutečnou, konkrétní
demonstrací toho, jak mohou tyto kategorie fungovat včetně bodu, kdy je možno si
stále zachovat vlastní svobodu a nezávislost tam, kde sama o sobě není dostupná
žádná volba. Především ale ukazuje na fakt, že nelze hledat svobodu a nezávislost v
ničem finálním, nejzazším a konkrétním. Finalita jakéhokoli rozpoložení je svou
povahou nesvobodná a závislá. Takže se Stvoření může na konkrétním příkladě
poučit, že svoboda a nezávislost jsou niternou, duchovní záležitostí, a ne věcí
zevnějšku či prostředí.

7. Zvláštní pozicí a místem, jež ve Stvoření zaujímá člověčenstvo, a jemu relevantním
cílem a účelem je, aby provádělo svým specifickým užitím konkretizaci, nejzazší
vyjádření a závěrečnou manifestaci absolutních principů Maskulinity a Femininity
Nejvyššího v nanejvýš relativní a ilustrativní kondici. Tyto principy nacházejí své
nejzazší vyjádření ve vztahu, jenž existuje u lidí mezi ženou a mužem, kteří je doslovně
ztělesňují. Tímto ztělesněním všech principů v nanejvýš konkrétní stvořené formě se
stávají příkladem celému Stvoření. Tím se ilustruje jejich záměr a tendence k jejich
neustálému splývání, sjednocení a výměně, aby reprezentovaly jednotu a jednost
Stvořitele.

8. Toto vede k nastolení zvláštní, nejzazší a konkrétní formy sexuality, která se
projevuje fyzickým stykem, který v nejzazším smyslu dovoluje úplnou výměnu všech
principů maskulinity a femininity. Výsledkem takové výměny je zrození nových idejí
pro tvořivé úsilí všeho Stvoření. V této relativní kondici se pro duchovní pokrok
veškerého Stvoření může vnímat, pojímat, pociťovat a plně využívat Absolutní hodnota
principů, kategorií, atributů Nejvyššího a jejich odvozenin.