Page 256 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

ČÁST III

Kapitola čtvrtá

POVAHA A USPOŘÁDÁNÍ NOVÉHO ČLOVĚČENSTVA

Povaha a struktura toho, co se v této knize nazývá pseudočlověčenstvem, byla
pseudotvůrci zfabrikována tak, aby zadržovala a negovala normální a přirozené plynutí
duchovního pokroku. Toto plynutí je esenciálně a substanciálně určující činitel v
přirozenosti a struktuře každé sentientní entity či společnosti. Pseudočlověčenstvo
bylo nástrojem v rukách negativních sil, které utvářely a ovlivňovaly veškerý jeho život
tak, aby se odstranilo jakékoli pravé duchovní uvědomění a odstranil duchovní život.
Ať se tedy ukázaly v povaze a struktuře pseudočlověčenstva jakékoli rysy, ve svém
nejzazším smyslu a konotaci obsahovaly negativní stavy a procesy.

Pseudočlověčenstvo svou strukturou a povahou odráželo neobvyklou kombinaci
dobra a zla, které bylo uměle smícháno dohromady. Nikde jinde ve Stvoření takové
rozpoložení neexistovalo a neexistuje. Přítomnost pravé kvality dobra spolu s
pseudokvalitami zla byla možná kvůli faktu, že při fabrikování pseudočlověčenstva
použili pseudotvůrci živé buňky původních lidských bytostí, které v sobě obsahovaly
všechny kategorie a principy života relativního k Absolutnímu životu Nejvyššího. V
nich je Nejvyšší vždy přítomen jako ve Svém vlastním. Nic nelze udělat, aby se tato
okolnost změnila. Užitím takových zvláštních buněk ve svých genetických
manipulacích museli pseudotvůrci zachovat tento základní životní princip. Jedinou
věcí, kterou mohli učinit, byla jeho deformace. Princip života ve své ryzí kondici - a
tuto kondici museli pseudotvůrci použít - je vždy dobrý a pozitivní. Jeho zdeformovaná
verze je vždy negativní a zlá. Odtud pochází směsice pravých principů s
pseudoprincipy v živoucí lidské bytosti.

Jelikož se všichni lidé od okamžiku objevení se takových deformací rodili nevědomí, z
milosti Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího byli s to poznat a získat nějaká pojetí
dobra a pravdy i zel a nepravd. Stalo se záležitostí jejich svobodného osobního
výběru, který aspekt jejich mysli a osobnosti chtěli zdůraznit a realizovat ve svém
životě.

Záměry takové volby obvykle určovaly jedinečným způsobem povahu a strukturo
každého jedince bez ohledu na to, jakým způsobem bylo pojetí duchovnosti a
ostatních principů ve vztahu k němu zdeformováno či irelevantní. Proto byla v povaze
a struktuře pseudočlověčenstva nejdůležitějším faktorem dichotomie dvou stavů a
procesů, která ovládala celkový život. Z této dichotomie a z výsledků lidských záměrů
s ohledem na jejich pozici či preferenci či důraz na jeden nebo druhý nebo na oba dva
vyplývaly neustálé tlaky, stresy, krize, střety, bitvy, obavy, strachy, deprese, války a
mnohé jiné duchovní, duševní, emoční, intelektuální, fyzické problémy, které
existovaly v průběhu dějin pseudočlověčenstva. Pseudočlověčenstvo od počátku
odráželo tyto okolnosti, stavy a procesy.

Struktura a povaha nového člověčenstva se již nezakládá na této dichotomii. Vliv zla a
negativního stavu je eliminován a není dovoleno se vměšovat do rozhodování lidí
nebo deformovat jejich pojetí života. Toto je přítomno u každého prostřednictvím