Page 252 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

ČÁST III

Kapitola třetí

NOVÉ HYBNÉ SÍLY LIDSKÝCH SOUSTAV:

ROZBOR HYBNÝCH SIL

Nová dynamika lidských systémů funguje na zcela odlišných principech než stará. Při
starém pojetí lidských systémů nelze dynamiku považovat za pravou dynamiku.
Účelem a cílem těchto systémů je podporovat, zachovávat a udržovat stagnující
rozpoložení všech konvencí, tradic, kultur a jim odpovídajících pravidel, nařízení a
směrnic. Lze tedy říci, že probíhají na pseudodynamických principech. Neboť cokoli
probíhá proti progresivnímu plynutí duchovnosti, nelze považovat za dynamické; je to
destruktivní vzhledem k pravému účelu života a jeho pokroku.

Pseudodynamika starých lidských systémů se proto může popsat následujícími
„principy“:

1. „Principem“ stagnace. Tento princip je založen na sebezachovávání, sebeudržování
a sebeobraně. Vše v systému směřuje k jedinému cíli: Zachovávat tak, jak je jen
možné, a tak dlouho, jak je jen možné, vše staré, stagnující a statické. Cokoli
nesplňuje tento účel či toto pravidlo, je nebezpečné, nežádoucí a musí se eliminovat.
Za takového uspořádání nelze mít žádné jiné ohledy či úvahy.

2. „Principem“ služby sobě sama. Vše ve starých systémech slouží svému vlastnímu
účelu. Nakonec to neslouží potřebám jednotlivých členů společnosti či společnosti
jako celku, ale právě opačně: Všechna individua a celá společnost musí sloužit
systému. Takový systém se stává ohromným konglomerátem, který pohlcuje lidský
život a skutečné tvořivé úsilí lidských bytostí. Pravé tvořivé úsilí se v pseudodynamice
starých systémů nepovzbuzuje ani neoceňuje, neboť slouží podkopávání jeho
„principu“ stagnace, což by mohlo vést k její eliminaci. Jediné dovolené tvořivé úsilí je
to, které slouží zachovávání a zdokonalování stagnujícího rozpoložení systému.
Takové tvořivé úsilí nelze ovšem skutečně nazývat tvořivým, neboť nakonec slouží k
zdokonalování metod, které ničí pravou tvořivost. V pravém a tvořivém snažení je
odstraněno vše stagnující a nahrazeno progresivním.

3. „Principem“ kontraproduktivity. Vše skutečně produktivní ve starých systémech je
fakticky kontraproduktivní, neboť to slouží zachovávání tradic a zvyků, které se
neustále vzdalují duchovnosti. V pravém pojetí jsoucna a bytí je možná jen taková
produktivita, jejímž výsledkem je duchovní pokrok všech. Jelikož staré systémy
takovou snahu ničím nepodporují, ale fakticky jí překážejí, brání a jdou proti ní, nelze
nic ve starých systémech považovat za skutečně produktivní.

4. „Principem“ protikladného užitku. Jakýkoli užitek, který se odvozuje z dynamiky
starých systémů, není vůbec užitkem, neboť, jak se opakuje, je užitkem pouze pro
systém sám bez skutečného ohledu na potřeby individuálních členů systému a lidské
společnosti, vezme-li se v podstatě zřetel na jejich základní a životně závažnou
potřebu - neustálý duchovní pokrok. Cokoli neslouží takovému užitku, je neužitečné a
obchází pravý život.