Page 253 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 253
5. „Principem“ složitosti. Vše v pseudodynamice lidských systémů je stále více
složitější a komplikovanější. Jelikož staré systémy slouží zachovávání a udržování
tradic a zvyků, komplikované způsoby a módy, jak tak činit, se neustále hromadí,
rozšiřují a zvětšují, takže se stávají stále složitějšími a obtížnými pro chápání a velmi
často rozporuplnými. To podporuje byrokracie, která je zfabrikovaná za tímto
zvláštním účelem. Taková složitost způsobuje, že je stále obtížnější, aby se jakýkoli
progresivní prvek v takovém systému zachytil, a jeho snaha se ztrácí v
komplikovanosti, složitosti a byrokracii systému. Tak tedy složitost starých systémů
slouží podpoře jejich stagnujících rozpoložení.
Žádný z takových „principů“ nelze uvažovat či využít v dynamice nových lidských
systémů. Jejich nový účel, cíl a sklon je zcela opačný vzhledem ke starým. Nejlepší
způsob, jak novou dynamiku lidských systémů analyzovat, je popis pravých principů,
jakými a na jakých působí. Tyto principy lze považovat za obecně působící, které jsou
univerzálně platné pro jakýkoli jediný systém, jakož i pro celkový systém lidstva.
Zvláštnost každého jednotlivého principu s ohledem na zvláštní dynamiku každého
systému je určena obsahem jakéhokoli daného systému a typem užitku, který
poskytuje. Nicméně je tato zvláštnost plně pochopitelná z obecných principů
dynamiky, kterým podléhají všechny a jakékoli lidské systémy:
1. Z principu služby. Dynamika jakéhokoli systému je vyvinuta tak, aby sloužila
hlavnímu účelu lidského života, kterým je duchovní pokrok. Každou lidskou bytost je
nutno vybavit všemi nutnými potřebami vnitřního a vnějšího života, aby se tak mohlo u
každého posloužit jedinečné, neopakovatelné povaze jeho individuálního pokroku a
aby se tento podporoval a neustále rozvíjel způsobem nanejvýš funkčním a vhodným.
Cokoli neslouží tomuto účelu, nemůže být součástí žádného lidského systému.
Takže veškerá dynamika lidských systémů je úplně, zcela a absolutně směrována k
tomu, aby sloužila jedincům, společnosti a člověčenstvu a všem jiným stvořeným
sentientním entitám v jejich tvořivém úsilí v procesu jejich duchovního pokroku.
Veškerým motivačním faktorem takových systémů je to, že mají sloužit ostatním, a ne
sobě samému. Služby a výkony pro sebe jsou motivovány jen potřebou být v co
nejlepším možném módu působení za účelem stále lepších služeb a výkonů vzhledem
k potřebám druhých.
2. Z principu užitku. Nová dynamika jakýchkoli lidských systémů se rozvíjí na základě
své užitečnosti ve službách, jaké poskytuje hlavnímu účelu lidského života, jakož i
životu člověčenstva a veškerému čijícímu Stvoření a jim odpovídajícím prostředím.
Cokoli se využije za tímto účelem, je využito a zahrnuto ve všech systémech s
ohledem na užitek jejich zvláštní funkce. Takové využití všech možností je vlastní nové
dynamice jakéhokoli nového systému. Nelze přehlédnout nebo považovat za
nedůležité nic, co by mohlo mít takový užitek pro systémy v jejich službě duchovnímu
pokroku sentientního Stvoření. V takovém užitku je neustálá přítomnost Nejvyššího -
Nejvyšší je v něm jako ve Svém vlastním.
3. Z principu úspornosti. Nová dynamika lidských systémů se rozvíjí na základě
efektivity svých služeb a užitku, které poskytuje duchovnímu pokroku lidí. Proto každý
systém neustále vyhledává nejjednodušší, nejekonomičtější, nejvýkonnější a nanejvýš
funkční metodu, jakou by naplnil účel své existence. Taktéž touží být nanejvýš
pohodlným a snadným pro použití a pochopení. Cokoli situaci komplikuje a ztěžuje její
chápání či řádné využití, je okamžitě eliminováno a proces se zjednoduší a je učiněn
ekonomičtějším, aby tak mohl všem sloužit nanejvýš optimálním a funkčním
způsobem. Proto jakékoli hromadění pravidel, nařízení, procedur a jiných složitostí je z