Page 173 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

dovoleno. Vězení jsou pro tyto lidi domovem, kde se jen posiluje jejich antisociální
přístup a ospravedlňuje jejich činnost a chování.

13. Moderní doba svědčí o tom, že se objevují početní samozvaní guruové, duchovní
vůdci, falešní proroci, antikristové a pseudospasitelé člověčenstva. Mnozí z nich
profitují na lidské bídě a strádání, využívajíce nakonec tyto okolnosti pro svůj osobní,
materiální, duševní, politický a náboženský zisk.

Každý, kdo využívá lidskou bídu, strádání a neštěstí pro jakýkoli osobní zisk – bez
ohledu na to, kdo by to mohl být a jak dobrým by se mohl zdát, může být považován za
antikrista. Je to proto, že taková osoba nepřichází z pravdy - pravého významu slova
„Kristus“. Přichází z pseudojá, které touží po moci, vládě a panování nad lidmi. To je
stav lži, podvodu a sebeklamu, který je protikladem k pravdě - to jest ke Kristu. Proto
jsou všichni tito lidé antikristy. Prahnutí po duchovní moci panování nad lidmi vychází
z pseudoduchovního stavu pekel v duchovním světě. Ten je velmi často spojen s
vychytralostí, mudrlantstvím, nároky, přesvědčováním, násilím, ohromováním a
přichází mnoha jmény Nejvyššího. Kvůli svému pekelnému původu má jisté
schopnosti při užívání zákonů souvztažností, známých obyvatelům pekel, což
umožňuje těmto vůdcům provádět jisté takzvané zázračné kousky. To se činí jen z tím
účelem, aby se lidé svedli, vedli nesprávně a podvedli, aby pjali jejich duchovní
vůdcovství. Mnozí takoví jsou přímým vtělením negativních duchů z tímto zvláštním
účelem.

14. Jakmile veškeré úsilí o zachování, uchování a udržení lidských systémů selže,
každý se snaží najít někoho či něco, co za to nese vinu. Odmítá se pak a zvrhuje
odpovědnost za vlastní rozhodnutí a volby a věří se v osud a v nevyhnutelnost
výsledků bez ohledu na vlastní činnost. Toto je příhodná doba utéci od přijetí toho, že
každý je zodpovědný za vše, co se s ním stane, a že také sdílí odpovědnost za cokoli,
co se stane se světem, kvůli jeho nezájmu, sebestřednosti a bezohlednosti vůči
duchovním hodnotám a principům.

Je ale v lidské povaze někoho či něco z této situace obvinit. Jelikož se v těchto
situacích nepřijímá žádná osobní zodpovědnost ani v životě osobním, ani v životě celé
společnosti, nalezne se obětní beránek a je potrestán. V interpersonálních vztazích se
tento obětní beránek nalezne v někom, kdo je slabší, více zranitelnější či odlišný ve
svých názorech, postojích a svém životním stylu. Ve společenských vztazích se tento
obětní beránek nalézá v menšinách či jiných národech. V duchovních vztazích je tímto
obětním beránkem Bůh. Bůh je obviněn, že všeho, co se odehrává. Jelikož skutečného
Boha Nejvyššího - není možno obvinit z ničeho, je pseudočlověčenstvem zfabrikován
bůh odlišný. Takový bůh má vštípeny všechny atributy, rysy a charakteristiky lidí a
stává se jak terčem uctívání (čistého modloslužebnictví, jelikož bůh neexistuje), tak i
obětním beránkem. Taková situace je nyní u mnoha lidí.

15. Jiným extrémem, který nastává ve zmatku hroutících se lidských systémů, je
potřeba něco nebo někoho následovat bez toho, že by se o tom přemýšlelo nebo se z
to nesla zodpovědnost. Nejlépe je to možno uskutečnit úplnou poslušností, slepou
vírou a následováním pseudoprincipů a těch, kdo je zfabrikovali a kteří prohlašují, že
se mohou o vše postarat a vše vyřešit. Lidé se pak dostávají do iluzí, že se nemusí
strachovat, přemýšlet a nalézat odpovědi a řešení, neboť se spoléhají na pseudoboha,
o kterém věří, že je pravým Bohem, že je ochrání. To vše protiřečí skutečným
duchovním principům a jejich zvěstovatelům. Skutečné duchovní principy zdůrazňují,
že jedinec je vždy zodpovědný za svůj život; že má svobodu volby a je oprávněn si
zvolit, jakou chce alternativu. Každá alternativa má své důsledky, které vytváří její
volba. Takže každý plně rozhoduje o každé situaci svého života. Nejvyšší tvoří lidi ve