Page 98 - REALITA, MÝTY A ILUZE

Skutečná monogamie v tomto ohledu znamená, že specifické principy feminity
a specifické principy maskulinity, jež jsou v jedné osobě, jsou v té osobě spojeny.
Princip maskulinity může být spojen pouze s přesně stanoveným principem
feminity, který je v tom jedinci. Žádná jiná jedinečná manifestace femininního či
maskulinního principu někde jinde nemůže být spojena s nikým z vnějšku. Toto
spojení je pouze zevnitř, z nitra. Toto je monogamie. Nemá to nic společné se
vztahem s někým jiným. Ale tady jde o to, že je-li někdo počat v matčině lůně jako
plod, je to v nejzazším smyslu akt lásky, neboť je to s dovolením Nejvyššího.
Samozřejmě, že v tomto procesu tomu plodu žádné takové vědomí není k dispozici a
jediné, co tam v tom okamžiku je, je onen vágní pocit lásky. A protože na fyzické
úrovni je možné lásku pojímat jen skrze skutečné sexuální pocity, v té době má
plod intenzivní sexuální pocity jako odraz té lásky, na základě které zůstává
naživu.

Takže se doporučuje povšimnout si mazanosti, nebezpečí a rafinovanosti
této situace, jaká existuje v matčině lůně mezi plodem a matkou v tomto
ohledu. Plod, pokud jde o jeho lásku, o jeho přežití, o jeho život, o jeho sexualitu, je
úplně, naprosto, kompletně závislý pouze na jedné osobě, na své matce. A jakékoli
odpojení od matky či odstřižení od těchto prostředků znamená okamžitou
smrt. Je to život ohrožující situace. Takto plod nabyde intenzivní sexuální
pocity jen k jediné osobě a kvůli této závislosti je plod formován od počátku tak, že
může cítit sexuální pocity a touhy a mít pohlavní styk jen s jedinou osobou opačných
sexuálních charakteristik. Ženské pohlaví reaguje na maskulinní charakteristiky a
hlas otce. Takový druh situace zahrnuje v sobě smrtelné nebezpečí pohlavního
styku s někým jiným než se svým manželským partnerem, který je
reprezentován matkou či otcem, kdo má poměr s matkou a jehož poměr má v sobě
vštípeny ty miliony let hromadění konvencí, tradic a zvyků lidstva a jimiž je
nakažen, bez ohledu na zevnější chování otce i matky. Poselství z těch genů, z
toho kolektivního nevědomí, jak jej nazývá Jung, je hlasité a jasné.
(Používám Jungovu terminologii, neboť v této konotaci je věcnější. Pro
informaci, kolektivní nevědomí v naší terminologii znamená transpersonální
duševnost.)

Tak tedy v takovéto situaci člověk získává jasnou představu, že je
smrtelně nebezpečné, že je život ohrožující být sexuálně zapleten s více než
jednou osobou či pohlavně se stýkat s někým jiným než se svojí vlastní manželkou či
manželem. Jestli to někdo udělá, zemře či bude krutě potrestán, nebo se stane
něco strašné, hrozné. Samozřejmě, že toto je posilováno zvenčí a také je to
posilováno prvními měsíci a roky dětského života, kde je jedinec úplně a
kompletně závislý na matce, na jediné osobě, která se stará o dítě, vůči které si dítě
buduje silné sexuální pocity. Toto opět posiluje myšlenku, že mít pohlavní styk s
někým jiným je tabu a že je to smrtelně nebezpečné, a proto je žádoucí a náležité a
správné a zbožné mít ho jen tímto způsobem, protože neexistuje žádný jiný
způsob či prostředek nebo porovnání a žádná jiná cesta, jak to dělat či cítit. Cítí-
li to někdo jakkoli jinak, je to bezbožné, zlé, negativní, špatné a
odsouzeníhodné, trestané věčným zatracením. Není-li člověk ženatý/vdaná, stává
se cizoložníkem a smilníkem, a lidem, kteří projevují takové touhy, se dávají mnohé
další takové přívlastky. Znova, mohou být cizoložní a smilní, pokud to
dělají se zlým úmyslem. Opět je nevyhnutelné zdůraznit, že se počítá úmysl a
ten určuje vnější i vnitřní cizoložnost či necizoložnost této situace.

Jde tady o to být si neustále vědom a chápat, že než se plod vyvine v
matčině lůně za takového druhu poselství a pocitů, nemá žádné jiné poznatky a