Page 93 - REALITA, MÝTY A ILUZE

KAPITOLA OSMÁ

O ženskosti, mužskosti a lidské pohlavnosti

Toto je velmi citlivé téma a mělo by se k němu přistupovat s otevřenou myslí
a požádat Nejvyššího, aby poskytl náležité chápání, vnímání a aplikování toho, co
bude zjeveno.

Jak je známo, principy feminity a maskulinity a jejich vzájemné vnitřní a
vnější vztahy, jakož i pojetí manželství a sexuality jsou lidstvem na planetě
Zemi značně nepochopeny, nesprávně používány, zneužívány, překrouceny a
zohaveny. Prohlášení o těchto věcech ve Svaté Bibli, jakož i interpretace
cizoložství, jsou brána doslovně, jako by se týkala vztahu ženy a muže, namísto
feminity a maskulinity. Toto je velmi důležitý rozdíl. Když hovoříme o muži a
ženě, hovoříme o dvou lidských bytostech. Když hovoříme o feminitě a maskulinitě,
hovoříme o principech, které jsou naprosto fundamentálními, zásadními a
rozhodujícími duchovními principy, obsaženými v každé jedné lidské bytosti.
Takže, když Pán hovoří o spojení a manželství, vždy hovoří o vnitřním stavu
věcí, a ne o povrchním, vnějším, externím vztahu a svazku. Principem je, že když
Bůh stvořil člověka, stvořil v tom jednom člověku feminitu i maskulinitu.
Veškerou povahu, strukturu, dynamiku, obsah člověka lze odvodit z principů
feminity a maskulinity, které jsou přirozeně obsaženy v mysli člověka. Takže,
když hovoříme o člověku, nemluvíme o muži, ale mluvíme o spojení, jednotě,
jedinosti a harmonii femininních a maskulinních principů, obsažených v té
jedinosti, v té jedné lidské bytosti.

Když tedy Pán řekl, že je nemožné rozvést se nebo odloučit se bez
spáchání cizoložství, mluví o separaci, izolaci, potlačení, omezení, rozdělení a
podcenění jednoho principu před druhým, namísto o povrchním, vnějším vztahu
mezi mužem a ženou. Vztah mezi mužem a ženou může, ale také nemusí být
cizoložný bez ohledu na to, ať už je to uvnitř, nebo mimo vnější manželské svazky, v
závislosti na typu úmyslu, s jakým kdo přistupuje k takovému vztahu. Je-li úmysl
negativní, zlý a egoistický, potom je to cizoložný vztah dokonce i s vlastním
manželem či manželkou v zevnějším smyslu nebo v manželském svazku podle
tradičního a konvenčního pojímání. Je-li však úmysl takového svazku pozitivní
a dobrý, pokud je to pro vzájemný prospěch, obecné blaho a užitek, větší poznání
Nejvyššího, ostatních, sebe sama a pokud je to služba Bohu a ostatním, takový
vztah potom není cizoložný, ale náležitý, vhodný a zbožný.

Vraťme se ale k principům feminity a maskulinity. Pán říká, že co Bůh
spojí, člověk ať nerozděluje. To znamená, že Bůh stvořil člověka jako jednotu
femininních a maskulinních principů. Ale protože předvídal, co s těmito principy
udělají pseudotvůrci, Bůh varoval lidstvo před „Pádem“, že takové rozdělení bude
mít zničující důsledky pro lidský život. To by bylo spáchání cizoložství. To znamená,
že pokud by se byť i jen pokusili oddělit ty principy, téměř by to znesvětilo
svatost a posvátnost stvoření Páně. Což oni ovšem udělali. Důvodem, proč to
udělali a proč to potřebovali udělat, bylo, že pokud byly principy feminity a
maskulinity jedním, sjednocené v mysli jedince, žádný negativní stav nemohl
být aktivován a uveden do dominantního postavení. Z toho důvodu, aby bylo
možné takový čin spáchat a aby se mohl negativní stav stát aktivním a dominantním
(za účelem dostání odpovědi na tu původní otázku, která byla zjevena v knihách