Page 97 - REALITA, MÝTY A ILUZE

protože nemají žádné srovnání, žádnou analogii a žádné vzpomínky na to, jaké
to bývalo v duchovním světě. Ještě jednou, ztotožnění se s tímto z nich činí
cizoložné pokolení. A tak nás nazýval Ježíš Kristus, cizoložné pokolení, protože
jsme s tím souhlasili z určitých důležitých důvodů a záměrů.

Z tohoto hlediska je zřejmé, jak se sexualita stala externalizovanou,
jednostrannou, rigidní, nevhodnou, neadekvátní, neuspokojující a nemající
fakticky vůbec žádný význam. A má-li i nějaký význam, je to obvykle na vnější
úrovni jako rozkoš, jako touha, nebo na straně druhé je prožívána jako špinavá,
nečistá, smradlavá, nechutná, spojena s močí a výkaly a zápachem semene a
zápachem hormonů, takže člověk jde do koupelny a umývá se. Všimněte si zde
zajímavého pojetí. Po pohlavním styku je tendence umýt se či vymočit se, vyloučit
falešnost té situace. Toto je duchovní souvztažnost. Jak víme, moč souvztaží s
nepravdami; a voda, čistá voda, která teče z kohoutku, souvztaží s pravdou. Takže
člověk chce všechnu s tím spojenou negativitu a falešnost spláchnout pravdou, a
prostřednictvím močení vyloučit tu falešnost ze svého ústrojí. Toto je skutečná
konotace sexuality existující v současnosti na zemi.

Takže kolik duchovnosti může být připsáno sexualitě při takovémto
druhu konotace? Žádná. A toto je důvod, proč chtěli pseudotvůrci tak zoufale
zfabrikovat člověčenstvo zvířecím způsobem, neboť tímto procesem izolace a
separace v matčině lůně, který jim umožnil zmanipulovat a potlačit principy
feminity a maskulinity, mohli sexualitu zbavit duchovnosti a učinit ji naprosto
externí a fyzickou, bez jakékoli souvislosti s Bohem, Nejvyšším. Je to komické,
protože když někdo pojímá Boha jako muže, jak může například jako muž mít
sexuální poměr s Nejvyšším, Kdož je v této konotaci mužem? Není to
homosexualita? Takovým způsobem jeden důkladně znemožňuje jakékoli sexuální
myšlenky, touhy a projekce vůči Nejvyššímu. Takto nikdy nenavazuje vztah
nebo nespojuje s Nejvyšším žádné sexuální pocity a tím připravuje lidstvo,
připravuje sebe sama, nebo pseudotvůrci připravili člověčenstvo o jeden z
nejdůležitějších zdrojů získávání poznání, pravého poznání o Nejvyšším,
ostatních a o sobě, tedy o duchovních aspektech sexuality.

V duchovní konotaci je sexualita nejduchovnější a nejhlubší způsob
vztahu k Bohu, Nejvyššímu, Ježíši Kristu a ostatním a sobě. Vzhledem k tomu, že (při
násilném zmrzačení sexuality a jejího omezení výlučně na zevnějšek, genitálie, z
pozice rozdělení) neexistuje sjednocení feminity a maskulinity v rámci jednoho
jedince, žádný takový vztah či poznání nebo spojení s Nejvyšším nemůže být
navázáno, a proto není lidstvu na planetě Zemi a ovšem celému negativnímu
stavu k dispozici žádné pravé poznání přirozenosti Nejvyššího.

Konec konců, pokud by takové poznání pravé přirozenosti Nejvyššího
bylo k dispozici či bylo akceptováno, a samozřejmě pokud by pseudotvůrci zajistili,
že se to nestane touto izolací v matčině lůně, potom by žádný negativní stav nemohl
existovat.

Ale je tady další velmi zničující, nebezpečný a sofistikovaný důsledek
takového způsobu přivádění lidí na tento svět, který pseudotvůrci velice
důkladně uvážili a sestrojili a aktivovali. Týká se to principu monogamie. Opět, pod
vlivem externalizace sexuality byl pochopen doslovně, ve smyslu vztahu mezi jednou
osobou a další osobou, namísto toho, aby byl chápán jako vnitřní vztah mezi
vlastními principy feminity a maskulinity, což je skutečná monogamie.