Page 46 - pzncelek

POSELSTVÍ DVANÁCTÉ

O rozličných érách v dějinách duchovního rozvoje člověčenstva

Dne 8. dubna 1982 na Martiniku

Dnes byla obdržena od Nejvyššího následující poselství:

Je nutné si uvědomit a pochopit, že v procesu dějin lidského duchovního rozvoje anebo
zaostávání na planetě Zemi existovaly odlišné ideologické, doktrinální, filosofické,
metafyzické a pojmové přístupy a požadavky ohledně záležitostí víry, náboženství, života,
mystiky a podobných věcí v souladu se stavem, rozpoložením a procesem duchovnosti
odlišných lidských ér. Odlišné éry vyžadovaly odlišné duchovní přístupy. Bylo by tedy
omylem analogizovat a generalizovat vzhledem k jakékoli z nich.

Obecně by se takový rozvoj anebo regrese mohly pojímat v několika hlavních krocích, které
velmi často zahrnují dlouhé historické éry trvající v lidských přírodních pojmech někdy po
tisíce či dokonce milióny let.

Sama počáteční éra, první, opravdové a ryzí člověčenstvo ve formě androgynních lidí, jež
trvala přibližně dvacet tisíc let, reprezentovala plnost opravdové duchovnosti. Tento stav lze
charakterizovat jedinečnou a neopakovatelnou jednotou, jedností a harmonií volních,
racionálních, intelektuálních, logických, filosofických, intuitivních, emočních, mystických,
esoterických, exoterických, vědeckých, empirických a všech ostatních duchovních,
duševních a fyzických pojímání, chápání a praktikování všech záležitostí víry, náboženství a
duchovnosti. Jak uvedeno výše, v této éře neexistovaly mezi jednotlivými oblastmi žádné
rozpory.

Jak počala duchovní regrese, začal nastávat posun v tomto pojímání, chápání a
praktikování.

Další éra v historii člověčenstva, éra rozštěpení lidských bytostí do dvou forem - ženy a
muže - započala postupné kladení důrazu na zevně racionální, logický, vědecký, empirický,
exoterický a intelektuální přístup k záležitostem víry, náboženství a duchovnosti. Volní,
intuitivní, esoterický, mystický, emocionální atd. přístup počal být poněkud podceňován a
považován za méně platný. Tato éra trvala několik miliónů roků a skončila úplnou devastací
duchovnosti a destrukcí všech přístupů. To je éra takzvaného pádu. Pád je v obecnosti
charakterizován zvrácením všech principů víry, náboženství a duchovnosti takovým
způsobem, že důraz se klade zcela na zevní, vnější smyslové vstupy a výstupy s tím, že se
závěry vyvozují ze zevně pozorovatelných jevů a poznatků, které nemají spojitost s ničím
niterným - ať čistě racionálním, intelektuálním, logickým atd., nebo čistě volním, intuitivním,
mystickým atd. Tato éra, éra Pádu, pokračovala též několik miliónů roků a skončila fabrikací
jeskynního člověka, pseudolidí a ustanovením negativního stavu v duchovním světě ve
formě pekla. Neexistuje žádný vědecký důkaz pro cokoli a kohokoli existujícího před touto
érou kvůli faktu, že všechny stopy předešlých lidí byly velmi důkladně a pečlivě zahlazeny a
zničeny takzvanými pseudotvůrci. Zůstaly jen některé nejasné pověsti. V Bibli a u
Swedenborga existují některé nepřímé náznaky této éry, éry před započetím
pseudočlověčenstva. Na pseudotvůrce se někdy odkazuje jako na Nefelíny, Refajce,
Anákovce atd.

Éra po Pádu, čili první éra v historii pseudočlověčenstva, je érou úplné duchovní
nevědomosti, která postrádá jakoukoli logiku, odůvodnění, racionalitu, volní procesy,
intuitivnost, mysticismus, víru atd. Namísto toho nevědomost produkuje pověry, obavy,
neřešitelná tajemství, magii, slepou poslušnost zevních autorit anebo božstev, která jsou