Page 32 - pzncelek

Nicméně vše v životě a ve Stvoření závisí na tomto důležitém pojetí. Vše ostatní se odvozuje
z postoje, přístupu a chápání a vnímání, jaké kdo má vzhledem k Přirozenosti Nejvyššího.
To určuje jedincovu pozici v hierarchii duchovní organizace a univerzalitě povšechnosti.
Nejdůležitější ale je, že to určuje, jak jedinec aproximuje Absolutní stav a Proces
Nejvyššího. Na tom závisí jedincova duchovní progrese, a tedy kvalita, naplnění a
užitečnost jeho života.

2. Princip syntézy a transcendence syntézy:

Tento princip vyžaduje, aby se ke všem aspektům Přirozenosti Nejvyššího, jak jsou známy a
neznámy lidem a stejně všem ostatním sentientním entitám, přistupovalo a přijímali se
v syntéze. Žádný jeden aspekt sám o sobě a žádné existující duchovní či náboženské pojetí,
které prohlašuje a zdůrazňuje ten, či onen jednotlivý aspekt, nemůže a nikdy nebude moci
náležitě popsat, vysvětlit a pojímat Přirozenost Nejvyššího. Pouze v syntéze všech takových
existujících pojetí ve všech doktrínách anebo náboženstvích se může a lze vzdáleně přiblížit
pravé Přirozenosti Nejvyššího.

Zároveň všechna taková pojetí musí uznávat jako nepopiratelný fakt, že ačkoli je pravá
Přirozenost Nejvyššího do jisté míry reflektována v takové syntéze, přesahuje a bude
navždy do věčnosti přesahovat každou takovou k dispozici jsoucí syntézu.

Proto se musí uznat, že bez ohledu na to, jak dokonalou a nevyčerpatelnou se každá taková
syntéza zdá být, to neznamená, že je jedinou možnou, správnou a přijatelnou, a neznamená
to, že neexistuje žádné přesahující chápání Přirozenosti Nejvyššího.

3. Princip duchovnosti:

Každá doktrína, náboženský systém anebo různá duchovní pojetí ve jsoucnu a bytí musí
přijmout nepopiratelný fakt, kterého si musí být stále vědomi: Že vše ve jsoucnu a bytí od
nejniternějšího k nejzevnějšímu stupni Stvoření, ve všech módech a způsobech dění bez
jakékoli výjimky má duchovní původ a příčinu. Takové věci, jako je například hmota a
praktikování každodenního života, jsou v jejich nejzazším smyslu jen jednou z nekonečných
manifestací, aktualizací a realizací duchovnosti.

Jelikož duchovnost ve vyšším smyslu označuje Nejvyššího, každé takové nastávání,
probíhání a stávání se je reflexí, manifestací, aktualizací a realizací a je neustálým dílem
Nejvyššího nebo jedním z Jeho/Jejích aspektů, rysů anebo seskupení. Co se týče
negativních událostí, takové události označují kladné potvrzení jsoucna a bytí Nejvyššího
procesem popírání tohoto faktu. To znamená, že když Nejvyšší neexistuje, nemohl by se
pojímat žádný negativní stav, proces a událost ani by nemohl vzkvétat, protože by nebylo
co popírat a nebylo by z čeho odvozovat. Všechny energie takového popírání a udržování
nedostatku duchovnosti se odvozují a mohou se odvozovat jen z Bytí a Jsoucna Nejvyššího
za účelem popírání a negace Nejvyššího a za účelem udržování negativního stavu. Toto je
sám jeho duchovní princip.

4. Princip reflexe a aplikace duchovnosti ve vlastním životě:

Tento princip je propracováním principu č. 3 (duchovnosti), jak je použitelný na život
jednoho jednotlivce.

Tento princip označuje, že duchovnost každého jedince je určována vnímáním, uznáním,
přijetím a používáním faktu ve vlastním životě, že cokoli, kdo v každém okamžiku svého
života činí, myslí, chce, zamýšlí, žádá cítí atd., ať je to cokoli bez jakékoli výjimky a výluky,
je možné jen vzhledem neustálé přítomnosti Nejvyššího v jeho Niterné mysli. Z této
přítomnosti je jeden stále motivován být, konat, fungovat, myslel, chtěl, cítil, byl aktivní atd.
ve vlastním duchu, duši, těle a chování.