Page 491 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Pro tento důvod přijal Nejvyšší lidské tělo, stal se lidským tvorem a z té pozice splnil
tyto zákony. Jejich splněním jako Lidský tvor spasil lidstvo před záhubou. Zároveň
Mu/Jí splnění těchto zákonů dovolilo, aby nejdříve modifikoval jejich význam, pak je

redefinoval v pozitivních pojmech a potom je zcela nahradil novým přikázáním. V
Evangeliu Matoušově v kapitole 5 ve verši 17 Ježíš Kristus prohlásil:
‚Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky; nepřisel jsem
zrušit, nýbrž naplnit.‘

A ve verši 18:

‚Neboť zajisté pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine
jediné písmenko ani jediná čárka ze zákona, dokud se všechno nestane!‘

Ježíš Kristus se pak pouští do modifikování tohoto zákona (viz verše 21 až 48 v téže

kapitole), dávaje najevo, že již samou Svou přítomností stal se naplněním toho zákona.
a
Konec konců je to Jeho/Její zákon, proto jenom On/Ona ví, jak jej naplnit.

Tím, že během pobytu na vaší planetě byla činem a životem Pána Ježíše Krista

vypuzena veškerá záporná význačnost tohoto zákona, dovolilo Mu/Jí to, aby jej

-
redefinoval v pozitivních termínech. Nová definice tohoto zákona po vypuzení jeho

záporné konotace - se provádí tentokrát z pozice pozitivního stavu a ne z pozice stavu
negativního, jak to bylo s Desaterem přikázání. Takže když byl tázán zákoníky, které je
největší přikázání v Zákoně, Ježíš Kristus odpověděl z pozice pozitivního stavu:
‚Milovat budeš Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a
celou svou myslí. To je největší a první přikázání. A druhé je mu podobné:
Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těchto dvou přikázáních spočívá

celý Zákon i Proroci! (Matouš 22:37-40).‘

Povšimněte si, prosím, že Ježíš Kristus nevzal ani jediné slovo z Desatera přikázání s

tím, aby naznačil, které z jeho zákonů je největší. To nebylo náhodné.
Jakmile byla splněna negativní konotace toho zákona nebo jakýchkoliv existujících
duchovních a mravních zákonů, neměl tento zákon po odstranění jeho záporné

význačnosti již žádnou moc ani význam. Jakmile se ta význačnost odstraní, co pak
zůstane? Nic, protože jste odstranili to, co bylo jeho pravým životem. V tomto případě
se stane prázdným pojmem. Takže ho musíte úplně změnit a dát mu novou konotaci.
Tentokrát pozitivní. Potom se může mluvit o lásce.

Je zde zřejmá tato důležitá duchovní záležitost: Milujete-li Pána svého Boha z

povšechnosti svého jsoucna a bytí a jestliže milujete jiné a sama sebe, pak ani nemůže
vstoupit na mysl, aby se konalo něco negativního, ubližujícího a škodícího Bohu, jiným
i sobě. V tomto případě není nutno, aby se říkalo, co nemáte dělat, protože obsah - toho
‚nedělat‘ je naprosto nemyslitelný ve vaší mysli a ve vašem jednání. Důsledkem té lásky
je, že konáte jen a jen to, co pochází z čisté lásky. Nic jiného nevstoupí do vaší mysli a
jednání. Proč si znečišťovat mysl zmínkou o tom, co v ní není a co je vám docela cizí?
Avšak dokonce, i tento pozměněný zákon je poněkud externalizován. Stále ještě je zde
konotace milování někoho někde tam, navenek od vás.