Page 488 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 24.
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. Nebudeš dychtit po domě
svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho
otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po
ničem, co patří tvému bližnímu.‘

Prostudujete-li pečlivě tato přikázání ze stanoviska jejich doslovného významu, pak

zpozorujete, jakého jazyka se užívá pro jejich formulaci. Jak bylo již dříve uvedeno v

této knize, až na páté přikázání je dána tato formulace v záporech. Určuje to, co se

nemá dělat, aniž by specifikovala proč to nedělat a aniž by poskytovala směrnice k
tomu, co a jak dělat. Jen páté přikázání dává nějaké podřadné důvody, proč toto
zvláštní přikázání se má dodržovat.

Existují důležité duchovní důvody, proč je Desatero přikázání podáváno a napsáno v

takovém negativním jazyce. V době jeho přenosu byla duchovní situace na planetě

Nula nanejvýš povážlivá. Většina lidských tvorů neměla žádné náležité ponětí, chápání
a poznání pravých duchovních principů či pravé Přirozenosti Boha Nejvyššího. Tato
situace byla určena tím faktem, že nikdo - až na mizivé malé výjimky - si nebyl vědom

existence niterných duchovních stavů, skrytých v mysli každého. Veškerý důraz byl

kladen na vnější, venkovní faktory. Vnímání jakékoliv skutečnosti bylo omezeno na
základní a primitivní péči o vlastní fyzické potřeby a potřeby prostředí. Fyzické
aspekty a aspekty prostředí dominovaly plně nad lidským životem. Byly považovány
za nejdůležitější životní faktory, jimž byli jacíkoliv osobní, individuální, subjektivní a
vnitřní činitelé plně podřízeni.

V této situaci bylo jakékoliv duchovní poznání jakýchkoliv záležitostí, zvláště pak

otázky přirozenosti Boží, odvozeno z těchto činitelů prostředí a zevních faktorů. Z

tohoto důvodu musí každý duchovní pojem, má-li vstoupit do oblasti lidského chápání
a má-li poskytnout lidským tvorům hmatatelný význam, být externalizován a

materiálně zpředmětněn ve formě přírodních objektů. Tyto přírodní předměty tím, že
jsou navenek od lidské mysli a vybudovány z přírodních elementů svého prostředí,
byly považovány za bohy a uctívány jako takové.

Když se vezmou v úvahu hrubá omezení a různá nebezpečí ve fyzickém prostředí, kde
tenkrát lidští tvorové žili, a uváží-li se to, že byli naprostými otroky svého prostředí,

majíce velmi málo moci nad přírodními silami a nemajíce žádnou znalost o pravých
zákonech, jimiž takové přírodní síly působí, měly všechny principy, formulované v těch
dnech, zakazující konotaci.

Jsou-li prostředí i všechny přírodní síly a události mimo vaší moci a ovlivňují-li
neustále váš život povětšinou způsobem negativním, pak jediná cesta, jak se od nich
osvobodit a vyhýbat se jim, jak jen možno, bát se jich a snažit se je uchlácholit, aby vám
neublížily a nezpůsobily škodu. Žádné jiné pojetí duchovní reality v té době
neexistovalo. A protože pravá duchovní skutečnost je záležitostí niternosti, pak co tu

máte je negativní spoluoznačení jakýchkoliv duchovních principů. Neexistuje žádný

jiný jazyk, skrze který a jakým možno vyjádřit a vštípit lidským tvorům jakýkoliv

vpravdě pozitivní význam duchovnosti.