Page 456 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 22.

Na druhé straně je lidský pojem smrti omezen na proces fyzického umírání zevních
fyzických těl. Co se zde prožívá, je to, že v určitém bodě tělo přestane fungovat,

všechny jeho orgány z nějakých důvodů či jakýmikoliv prostředky ukončí svou funkci,
tělo ustrne, ochladne, stane se tuhým a déle neodpovídá na žádné vnější či venkovní

podněty. Po určité době je tento proces nezvratný. Po své smrti se tělo začíná rozkládat
a postupně rozpadat na své prvotní částice, to jest, stane se prachem. Z
této zkušenosti
vešly do lidské řeči tyto výrazy: ‚od prachu k prachu‘, ‚od popela k
popelu‘, ‚ze země do
země‘.
Avšak lidští tvorové nemají ponětí o tom, proč musí umírat, proč je smrt nevyhnutelná
a co se stane, stane-li se vůbec něco, s tou jedinečnou, živoucí, prospívající, aktivní,

fungující a tvořivou individualitou, jaká okupovala to tělo? (V této věci pak lidští

tvorové nemají ani tušení o tom, proč se narodili tak, jak se narodili, a za jakým účelem
se zrodili!) Ať se znovu řekne, že lidští tvorové nemají žádnou přímou zkušenostní
znalost o stavu věcí po smrti lidského těla. Nemajíce žádný hmatatelný důkaz o tom, oč
běží po jejich fyzickém úmrtí, mnozí lidští tvorové předpokládají, že za tím bodem nic
již neexistuje a že jedinečná individualita té osoby, co bydlela v tom těle, upadne do

zapomnění a stane se ničím. Jiní lidští tvorové věří, že život každého jedince pokračuje
nějak a někde po smrti jejich fyzického těla. Zase jiní věří, že duch toho těla se zdržuje
nějakou dobu v jakémsi limbu či neviditelné záchytné oblasti, kde čeká na příležitost
znovu se svět přes lůno nějaké jiné ženy. Nazývají tento
narodit a znovu přijít na tento
proces reinkarnací. Avšak pro lidské tvory existuje velice málo věrohodných informací
o místě či stavu či podmínkách či životě za čárou fyzické smrti lidského těla.

Tento stručný nástin jasně ukazuje, jak je omezená a chatrná lidská znalost a
zkušenost těchto, jakož i jiných, životně důležitých záležitostí. Z

tohoto důvodu bude
odhalena dodatečná informace o těchto otázkách mimo toho, co již bylo o nich zjeveno
v Novém zjevení i ve spisech Swedenborga.
První věcí, kterou třeba poznat, je ta, že proces narození má odlišný průběh a odlišné
spoluoznačení v duchovním světě, v mezisvětě, ve fyzickém či přírodním světě pravého

stvoření, v různých oblastech zóny vymístění a ve všech jejích peklech i na planetě
Nula. Ve většině případů nemají nic společného. Totéž je pravdou ohledně zkušenosti i
pojímání smrti, přerodu, vzkříšení, transfigurace a transformace. rozličných stavech
V

a na rozdílných místech multivesmíru a v zóně vymístění, jakožto i na vaší planetě mají
úplně rozdílný význam.

Ale důležitou otázkou je: ‚Proč je vůbec nutné, aby došlo ke zrození jakékoliv

sentientní entity v jakémkoliv místě, stavu, jakýchkoli podmínkách či v jakémkoli

čase?‘

V pozitivním stavu stvoření existuje společný jmenovatel pro nutnost zrození na

jakékoliv z jeho úrovní. Pokud si vzpomínáte z bodu číslo pět v předešlé kapitole, jeden

z hlavních důvodů pro jsoucno a bytí stvoření byl ten, aby fungovalo jako jeviště, na
kterém by se manifestovaly všechny elementy a aspekty Absolutní přirozenosti
Stvořitele - Pána Ježíše Krista v zevnějšnosti jejich niterného zdroje. Elementy a

aspekty neexistují mimo povšechnost jejich celistvosti. Projevují se jako formy či
y
nosiče svého života. Svou přítomností v těch formách či nositelích nadělují formy či
t