Page 424 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 20.
stavu a aby tak nad nimi zvítězil, je podrobil a vše přivedl do pořádku. Protože lidská
sexualita poskytuje tuto zkušenost způsobem nanejvýš přímým, nejvýraznějším a

nejintenzivnějším a protože je životně nejzávažnějším vodičem a mediátorem její
pravé podstaty, bylo proto nutno plně integrovat lidskou sexualitu ve fyzickém těle
Ježíše Krista.

Většina křesťanů tedy mylně soudila, že Ježíš Kristus, jsa Synem Božím, nikdy nemohl
mít sexuální touhy či pohlavní poměr s lidskými ženami. Pro ně dokonce jen myslet na
takové možnosti je tím nejhorším druhem profanace Svátosti Pána Ježíše Krista (podle

toho, jak definují pojem svátosti). Podle jejich chápání: jak mohl Ježíš Kristus mít
nějaký sexuální styk, když byl svobodný a nikdy se neoženil? Vždyť - podle nich -

pozitivní sexuální poměr může mít místo pouze v rámci legálního manželského svazku.
Jakékoliv jiné pohlavní spojení by bylo velkým hříchem. Ježíš Kristus neměl žádný

hřích - jediná bytost ve stvoření, jež byla bez hříchu. Proto, podle jejich křesťanské

logiky, Ježíš Kristus nikdy nemohl mít sexuální zkušenost. Tato logika je zvláště

přesvědčivá, vezmou-li se v úvahu některá doslovná sdělení Ježíše Krista o

manželstvích a pohlavnosti. Nejčastěji citované tvrzení je zaznamenáno v evangeliu
Matoušově, kap.5, verš 28:
‚Já však vám pravím, že každý, kdo pohlíží na ženu s chtivostí po ní, již

s ní zcizoložil ve svém srdci.‘

-
Všichni křesťané nebo povětšinou - usoudili, že toto tvrzení je všeobsáhlé a zahrnuje

v
jakékoliv sexuální toužení po ženě – nebo - případě ženy - po muži, a to v jakémkoliv

postavení a s jakýmkoliv záměrem. Většina literních interpretů tohoto tvrzení má za

-

to, že slovo ‚chtíč‘ má pouze jedno spoluoznačení jakoukoliv touhu po sexuálním

spojení mimo manželských svazků.
Avšak Ježíš Kristus nespecifikoval Svými slovy záležitost sexuálního styku jinak, než
chutí na někoho jiného. Mít chuť na někoho především neznamená jenom touhu mít

pohlavní styk. Značí mnoho jiných věcí. Jelikož Ježíš Kristus použil slova ‚chtivost po

ženě‘, každý automaticky usoudil, že tím mínil sexuální chtivost. Za druhé, sexuální
chtění někoho neznamená nutně, že všechny či jakékoliv touhy mít pohlavní styk
s někým jiným, než s vlastním manželským partnerem, mají chtivou povahu. Jak jste si

povšimli, kladl Ježíš Kristus důraz na slova ‚s chtivostí‘, aby se tak pečlivě rozlišilo mezi

touhou a normální a přirozenou touhou. Chtivě toužit po ženě či - v případě - po muži,

znamená v doslovném smyslu toužit po ní či po něm pouze ze sobeckých, škodlivých a

ubližujících důvodů a se špatným úmyslem sebelásky. Všechno, co neslouží
vzájemnému prospěchu, obecnému blahu, sdílení a vzájemnému potěšení, společné

slasti a radosti je chtivé, a proto zlé či cizoložné. Toto je to, co Ježíš Kristus mínil

v doslovném smyslu zmíněného textu.
Ale jak přece víte, Ježíš Kristus nikdy nemluvil doslovně, nýbrž duchovně souvztažně.
a
Takže v tomto spoluoznačení nemluvil vůbec o fyzických lidských pohlavních vztazích,

ale o duchovních záležitostech, jak jsou pojaty rolí sexuality jako vodiče jakýchkoliv
špatných idejí, postojů a způsobů chování, vyvěrajících z negativního stavu; než aby
tento vodič byl raději použit pro zprostředkování a přenášení vhodných, správných a

pravých idejí pozitivního stavu. Kdokoliv pohlíží na negativní stav v jakémkoliv jeho