Page 147 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

účastníky nové okolnosti a nový stav. Tenkrát se předpokládalo, že tento proces se
bude odehrávat na věky věčné.

To, co se Biblí Svatá ve svém doslovném smyslu snaží naznačovat s ohledem na toto
téma, je, že každý je souzen podle kvality a obsahu svého duchovního stavu a jak kdo
projevoval a užíval všechny své schopnosti, dary a talenty a jaké záměrné a motivační

faktory byly pohonnou silou v jednotlivcově chování, postojích a vztazích. V tomto
nejzazším smyslu - v duchu tohoto posledního pojímání tohoto procesu - není poslední
soud nic jiného než ohodnocení toho faktu, který určuje, do jaké míry nějaký jedinec či
veškerý časový cyklus projevil, zpřítomnil a uskutečnil ten aspekt duchovnosti a Boží
přítomnosti v něm, jimiž byl nadělen Nejvyšším.

Jde zde o to uvědomit si, že každá sentientní entita nosí v sobě zcela jedinečný, úplně
unikátní a neopakovatelný aspekt Pána Ježíše Krista (dříve Nejvyššího). Kvalita, obsah
a kvantita toho aspektu se nekonečně různí od jedince k jedinci. Každý nositel
takového aspektu či elementu, jímž žije a funguje, je plně zodpovědný za jeho správné
využití, zpřítomnění, uskutečnění a projevení. Protože je tento aspekt vypůjčen, je to
něco, co patří někomu jinému, ten, komu byla poskytnuta tato půjčka či tento dar, plně

ji musí vyúčtovat. Že tomu tak je, lze vidět z podobenství o talentech, proneseném

Ježíšem Kristem a zaznamenaném ve většině evangelií. Podívejte se na příklad do
Matouše 25:14-30. Návrat pána či majitele peněžních darů znamená poslední soud,
který určí, jak tyto dary byly využity či užity, nebo zneužity či nevyužity, nebo úplně
zanedbány a ponechány neužity, jak to bylo v případě líného služebníka, jenž pánův

talent zahrabal do země. Z tohoto podobenství je zřejmé, jak doslovný výklad

biblických výrazů je zavádějící v tom, že neodráží pravou duchovní skutečnost této ani
jiné duchovní otázky.

Ve Swedenborgově interpretaci pojetí posledního soudu omyl nebyl v tom, že

Swedenborg fakticky byl svědkem posledního soudu, nýbrž v závěru, který vyvodil z

těch událostí. V základě došel k dvěma chybným závěrům: První byl v tom, že poslední
soud může proběhnout pouze v mezisvětě duchů, neboť je to svět vyrovnávání. Jenom
ve stavu vyváženosti pravý soud může se uskutečnit. Předpoklad o potřebě
vybalancování je správný. Myslet, že se omezuje jen na mezisvět duchů, je nesprávné.

Je pravda, že intermediální svět souvztaží s principy vyváženosti, a že každý po

zanechání svého hmotného těla a po prožití vlastního posledního soudu čili po složení

účtů z toho, jak použil propůjčený dar života během svého životního údobí - musí se
objevit v tom mezisvětě nejdříve. Avšak toto se týká pouze soudu individuálního

č
i
života, nikoliv života planety, galaxie, vesmíru, multivesmíru časového cyklu.

Za druhé se Swedenborg domníval, že poslední soud, jehož byl svědkem, byl tím

pravým konečným posledním soudem a že vše, co o něm bylo v Biblí Svaté

předpověděno, se naplnilo a že jiný soud již nebude. Jak již bylo uvedeno v knize Hlavní
ideje Nového zjevení, kapitola XIII, stránky 208-210, to, čemu Swedenborg byl svědkem,
bylo jenom jedním aspektem soudu, k němuž došlo v určité oblasti mezisvěta a který
byl vykonán nad původci a udržovateli Temných věků na vaší planetě i v tom
mezisvětě.