Page 143 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 143
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
místo neposkytuje nutné prostředky pro takové specifické, konkrétní, zkušenostní
poskytování odpovědí a poučení.
s
3. Náležité a hodnotné provozování plnosti přirozenosti pozitivního stavu plností
povahy stavu negativního může nastat jenom z průzkumu zdrojů obou stavů a
vyplývajících z nich důsledků, následků a výsledků. Předpokládá se, že pramenem
pozitivního stavu je Bůh. A zdrojem stavu negativního má být ďábel a satan. Avšak, ač
každý ví, že zdrojem pozitivního stavu je Bůh, nikdo přesně neví, kdo je ďábel a
satanáš. Má se falešně zato, že existoval jakýsi archanděl se svými anděly, jenž se
rozhodl stát se bohem, a který proto byl shozen z nebe do vnějších temnot. Vnější tma
je ovšem zóna vymístění. Tento nehodný a vzbouřený archanděl se stal ďáblem a
satanem. Ani se neví, jaký je rozdíl mezi ďáblem a satanem. Ve zjevení Ježíše Krista
v kapitole 12 ve verši 9 je uvedeno: ‚A veliký drak, ten dávný had, zvaný Ďábel a Satan,
který sváděl celý svět, byl vyvržen.‘ V
této kapitole drak je nazýván oběma jmény:
Ďáblem i Satanem. Také je nazýván ‚dávným hadem‘. Ve vnitřním smyslu tohoto verše
‚drak‘ označuje veškerý negativní stav; ‚ten dávný had‘ jsou pseudotvůrci; ‚ďábel‘
představuje všechny druhy zla negativního stavu; ‚satan‘ jsou všechny nepravdy
negativního stavu.
V tomto verši se popisuje vypuzení lidské éry a všech předsunutých pozic negativního
stavu z domény stavu pozitivního a z mezisvěta. Ve skutečnosti však nikdo neví, co je
pravou povahou ‚toho dávného hada‘, jak se projevuje, jak došlo k jeho vzniku, byl
zahalen do hlubokého tajemství. Naproti tomu ani nikdo v negativním stavu přesně
neví, kdo je Pán Ježíš Kristus. Jak bylo popsáno v druhé kapitole této knihy, existuje
nejméně sedm možných dohadů o jeho/Její přirozenosti. Většina lidských bytostí a
tvorů v peklech se domnívá, že Ježíš Kristus je buď Synem Božím, nebo jakýmsi
osvíceným člověkem, anebo někým, kdo nikdy neexistoval, ale byl vymyšlen lidmi pro
sebeklam i pro oklamávání jiných. Většina taky se domnívá, že ďábel a satan je padlým
andělem, či že byl původně bratrem Ježíše Krista - jak tomu na příklad věří Mormoni -
který se rozzuřil, když se dozvěděl, že Bůh dal přednost Ježíši pro funkci Spasitele.
Spasitele čeho? Nebyl-li žádný negativní stav, pak od čeho bylo nutno něco spasit?
Tak tedy ‚bratr‘ Ježíše Krista, nazvaný Lucifer, stal se žárlivým a závistivým, i vzbouřil
se proti Bohu-Otci. Toto je bláznivé uvažování plné rozporů. Pocity žárlivosti a závisti
jsou negativní city. Pocházejí z negativního stavu. Prožíval-li je Lucifer, syn Boha, pak
tyto city vycházely z Boha. Odkud by jinak vycházely? Vždyť tehdy ještě neexistoval
nějaký negativní stav. Protože každý pocit musí mít svůj zdroj, jediným pramenem
těch pocitů musel mít Bůh. Takže podle tohoto bláhového pojímání, Bůh je aktivátorem
negativního stavu.
Tento bláznivý závěr nepřinesl nic, než více zmatenosti. Fakticky tedy nikdo
v negativním stavu nemá správnou představu a ponětí o pravé povaze jak pozitivního,
tak i negativního stavu. Tím, že účastníci negativního stavu nemají náležité představy
o těchto životně závažných věcech, nemají možnost úplně odhalit pravou podstatu
negativního života. Plné odhalení je možné jenom z pozice správných představ o tom,
co je ta přirozenost. Jenom pseudotvůrci mají takové představy. Proto jen oni mohou
zobrazit a projevit plně pravou přirozenost negativního stavu. Toto je účelem jejich
druhého příchodu.
