Page 366 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 136

si, že ano, ale není tomu tak. Jinak by věci na planetě Nula a kdekoliv jinde v zóně
vymístění byly velmi odlišné od toho, jaké byly v celé její historii a jaké budou
v budoucnosti - dokud pokračují ve svém neživotě až do vyčerpání své užitečnosti a až
kompletně poslouží svému účelu.

Jak na základě těchto faktů pojímáme nebo definujeme z našeho hlediska pojetí víry,
důvěry, spoléhání se a přesvědčení? Víra se může považovat za integrální součást
moudrosti Duchovní mysli, která je ustanovena v externí mysli prostřednictvím a skrze
její pravdu ve vnitřní mysli, dávající celku jedincovy mysli ujištění o správnosti jeho
vnímání niterné, vnitřní a externí reality ve všech jejích aspektech a manifestacích.
Důvěra je integrální komponentou Duchovní mysli, která je ustanovena v externí
mysli prostřednictvím a skrze její pravdu ve vnitřní mysli, dávající celku jedincovy
mysli pocit její schopnosti správně pojímat všechny události, dění a nastávání niterné,
vnitřní a externí reality tak, jak jsou, bez jakýchkoliv překroucenin nebo nesprávného
vnímání jejich pravé povahy. Spoléhání se je integrální součástí Duchovní mysli, která
se prostřednictvím a skrze pravdu vnitřní mysli ustanovuje v externí mysli, umožňující
vznik tohoto aspektu jedincovy duševnosti, který dává celku jeho mysli a její duši pocit
její vlastní schopnosti dojít k náležitým a správným závěrům o sobě a komkoliv či
čemkoliv jiném ve všech aspektech jejich niterných, vnitřních a externích stavů a
kondicí. Přesvědčení lze pojímat jako integrální součást Duchovní mysli, která
prostřednictvím a skrze čistou pravdu vnitřní mysli je ustanovena v externí mysli,
dávající celku jedincovy mysli základnu, na které je schopna intuitivně poznat, že
cokoliv je té mysli prezentováno jako pravda ve všech jejích aspektech, je skutečně tak
bez jakýchkoliv pochybností a nejistot. Ze seskupení a vzájemné propojenosti všech
aspektů těchto pojímání nebo stavů a procesů se rodí racionalita, postupy usuzování,
logika, intelekt a inteligence.

Bez ohledu na to, jak se díváte na pojímání nebo definici těchto důležitých pojmů,
můžete jasně rozpoznat, že všechny se odvozují ze struktury a povahy sentientní mysli
jako odraz struktury a povahy Mé Absolutní Sentientní Mysli. Nejsou něco, co je tam
někde venku mimo sentientní mysl a na ní nezávislé. Takže pokud se tato fakta
nerozpoznávají a nepřijímají a vůbec cokoliv není postaveno na takovém náležitém
pojímání tak, jak je tomu v pravé realitě Mé ho Stvoření, skončíte s něčím, co je nedílně
spojené s pseudoživotem negativního stavu, lidským pseudoživotem nebo neživotem a
jejich příslušnými egy. V tom smyslu, kosmologicky řečeno, ačkoli se viditelný vesmír
(ve vašem případě také viditelný pseudovesmír) jeví mimo sentientní mysl a na ní
nezávislý, aniž by v sobě samém a sám sebou měl takové vnitřní sentientní součásti,
které nejsou integrální součástí toho vesmíru (jakož i pseudovesmíru), jinak řečeno,
bez jsoucna a bytí sentientní mysli v její objektivní a subjektivní modalitě, vesmír
(jakož i pseudovesmír) ve všech svých aspektech a manifestacích není absolutně nic -
jako by vůbec neexistoval. Z těchto faktů můžete jasně vidět, že vesmír (a
pseudovesmír) není sám v sobě, sám sebou ani sám ze sebe sentientní. Kvůli tomu
postrádá nejdůležitější kondici potřebnou pro svoji nezávislost - vědomí uvědomění si
sebe sama, že skutečně je a existuje ve svém vlastním cítění ‚já jsem‘.

Jak vidíte, jakékoliv jsoucno a bytí je závislé na jsoucnu a bytí vědomého a
sebeuvědomělého ‚já jsem‘. Tento faktor je určen Absolutní Jsoucnem a Absolutním