Page 361 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

Sto třicátý šestý dialog

25. dubna 2000

Petr: V odezvě na obsah Dialogu 135. a předchozích dialogů vznesla Ardyth otázku o
budoucím osudu ega jako takového. Rozumím tomu tak, že otázkou je, co se stane
typickému egu po eliminaci negativního stavu a lidského ne-života? Předpokládá se, že
ego má nějakou formu a kondici sentience. Jestliže vezmeme v úvahu, že sentience jako
taková nemůže být nikdy zničena (koneckonců odvozuje se od Tvé Absolutní
Sentience), jaký by byl v tom případě konec jakéhokoliv typu ega, ať už lidského typu,
nebo typu, který vlastní všechna ostatní stvoření a podstvoření v zóně vymístění?
Současně by bylo zajímavé vědět, jestli je nějaký rozdíl mezi lidským typem a jejich
typem ega. Samozřejmě jako vždy před věnováním se těmto otázkám, je tu něco, o čem
bys rád hovořil nejdřív?

Pán Ježíš Kristus: Jako obvykle oceňuji tvou nabídku, Petře, abych hovořil první. Mám
něco, na co bych vás rád upozornil (všechny čtenáře těchto Dialogů). Je čas
rozpracovat záležitost takových pojmů jako víra, slepá víra, důvěra, spoléhání se a
přesvědčení. Je hodně zmatku ohledně toho, jak tyto pojmy definují, chápou a pojímají
lidští tvorové a jiní v zóně vymístění. Velmi často se tyto pojmy používají jako
navzájem zaměnitelné. Ale z duchovního pohledu, jak jsou tyto pojmy pojímány
v pozitivním stavu, nejsou nikdy zaměnitelné, neboli ani jeden termín se nikdy
nepoužívá namísto druhého. Všechny mají svůj vlastní důležitý význam, nezávislý na
všech ostatních. Současně mají něco společného v tom smyslu, že se zaměřují na stejný
důležitý aspekt něčeho poznatelného, ale z odlišného úhlu.

Jestliže se pečlivě podíváte na tyto pojmy, všimnete si, že v zásadě odkazují na stav
sentientní mysli, která je využívá pro ustanovení postoje k někomu nebo k něčemu.
Současně jsou tyto pojmy také využity pro ustanovení postoje k sobě samému a
k čemukoli, co jeden dělá, skýtá, vyjadřuje, jak se chová nebo má vztah. Takže v tomto
smyslu zde máte oboustranné využití těchto pojmů. Jedno směřuje k sobě samému a
k tomu, jak jeden vnímá svůj vlastní stav, kondici a funkci; a druhé směřuje k jiným
individualitám a jejich stavům, rozpoložením a funkcím, jakož i k jakýmkoliv
událostem, které se odehrávají mimo dotyčné individuum.

Kvůli skutečnosti, že tyto pojmy jsou odvozeny ze sentientní mysli, jsou tudíž ve své
absolutní kondici odvozeninami Absolutní Mysli - Mne - Pána Ježíše Krista. A protože
se jakákoliv sentientní mysl, jakož i Má Absolutní Sentientní Mysl, skládá
z nejniternějšího Duchovního aspektu, z intermediálního aspektu a z externího
aspektu, v tom případě je to duchovní hierarchie toho, jak se tyto pojmy vytvářejí a
projevují na každé úrovni nebo aspektu sentientní mysli a jak působí od jednoho
aspektu ke druhému, jakož i mezi sebou navzájem. Jediné pojetí, které není obsaženo
v pravé sentientní mysli, je pojetí slepé víry. Tento pojem vznikl mnohem později, po
vynalezení, aktivaci a manifestaci negativního stavu a lidského neživota s jejich egy.