Page 363 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL
P. 363

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

            sentientní mysli nebo odděleně od sentientní mysli jako nezávislé entity v sobě a samy
            sebou. Jsou produkcí a manifestací stavu, procesu a dynamiky sentientní mysli.

            Jakmile  máte  víru,  důvěru  spoléhání  se  a  přesvědčení  v poznání  moudrosti
            prostřednictvím  její  pravdy,  tímto  postupem  ustanovujete  uvnitř  sentientní  mysli
            takové  kondice,  které  mohou  být  popsány  jako  logika,  rozum,  racionalita,  intelekt  a
            inteligence.    Jak    vidíte   z této    duchovní     hierarchie,    vševědoucí      moudrost
            prostřednictvím své pravdy skrze svou víru, důvěru, spoléhání se a přesvědčení dává
            vzniknout logice, rozumu, racionalitě, intelektu a inteligenci. V tomto smyslu lze logiku,
            rozum, racionalitu, intelekt a inteligenci externí sentientní mysli považovat za důležité
            nástroje  v rukou  moudrosti  a  pravdy  pro  doložení,  dosvědčení  a  potvrzení  její  víry,
            důvěry,  spoléhání  se  a  přesvědčení.  Takže  logika,  rozum,  racionalita,  intelekt  a
            inteligence z duchovního pohledu nemohou v pravé struktuře a povaze své funkce být
            rodišti či původci moudrosti a pravdy a jejich odvozenin - víry, důvěry, spoléhání se a
            přesvědčení, ale namísto toho moudrost skrze svou pravdu prostřednictvím své víry,
            důvěry, spoléhání se a přesvědčení umožňuje logice, rozumu, racionalitě, intelektu a
            inteligenci,  aby  vůbec  nastaly  a  byly  ustanoveny.  Toto  je  nejnáležitější  způsob
            pochopení všech výše zmíněných pojmů a toho, jak navzájem působí. Takto jsou věci
            pojímány a chápány v pozitivním stavu.

            Avšak  dokud  je  udržováno  toto  konkrétní  uspořádání,  není  žádná  možnost  pro
            ustanovení jakéhokoliv jiného typu života než života pozitivního stavu. A opět důležitá
            existenční otázka měla vstoupit do sentientních myslí. Otázka zněla: Jak může někdo
            vědět, jestli toto uspořádání  je skutečně jediné  možné  a  uskutečnitelné  a  jestli je to
            skutečný základ pravého života pozitivního stavu? S čím můžeme porovnat pravdu o
            této věci, jestliže tu venku není nic, co by učinilo zřejmým, že je tomu tak? Aby se dala
            odpověď  na  tuto  otázku,  bylo  nezbytné  vynalézt  a  ustanovit  něco  velmi  odlišného.
            Jestliže  současná  hierarchie  duchovní  organizace  je  založena  na  principu  z nitra  na
            venek, nebo v našem případě, jestliže moudrost je nastáváním, pravda probíháním a
            víra, důvěra, spoléhání se a přesvědčení jsou stáváním se jejich reality (jinými slovy
            niterným,  vnitřním  a  externím);  a  jestliže  v nakupení  jejich  povah  a  vzájemného
            působení produkují své vlastní nástroje ve formě logiky, rozumu, racionality, intelektu
            a  inteligence,  v tom  případě  je  nezbytné  upustit  od  tohoto  uspořádání  a  ustanovit
            opačný směr všech nastávání, probíhání  a stávání se.


            V tomto opačném případě požadujete kladení logiky, rozumu, racionality, intelektu a
            inteligence  na  první  místo  (nastávají  první),  což  umožní  vzniknout  víře,  důvěře,
            spolehnutí  se  a  přesvědčení  ohledně  jejich  schopností  a  závěrů,  které  postupně
            přechází k ustanovení pravdy vedoucí ke stávání se moudrými. Takto protikladně se
            uskutečnily  překrouceniny  a  nepravdy  negativního  stavu  a  lidského  neživota.  Avšak
            toto byla jediná cesta, jak ustanovit jakýkoliv jiný typ života (neživota), než je pravý
            život pozitivního stavu. Takže z této situace je jasné, že vyžadovat jakékoliv potvrzení,
            doklad  nebo  důkaz  prostřednictvím  uspořádání  existujícího  v negativním  stavu  a
            lidském  životě  (neživotě)  nemůže  vést  k ničemu  jinému  než  k překrouceninám  a
            nepravdám.  Naneštěstí  získávání  jakýchkoliv  znalostí  (pseudoznalostí)  těmito
            prostředky nebo těmito nástroji, kvůli plné  víře, důvěře,  spoléhání se  a  přesvědčení
            ohledně  nich  a  pravdivosti  jejich  závěrů  vede  toho,  kdo  spoléhá  na  takové  metody
   358   359   360   361   362   363   364   365   366   367   368