Page 311 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

Sto třicátý druhý dialog

11. dubna 2000

Petr: Před několika dny jsem obdržel následující otázku od Dana z New Yorku: ‚Jak se
pro pozitivního představitele manifestuje jeho přechod v době odchodu z planety Nula?
Ne v individuálních aspektech, protože tyto jsou vždy jedinečné, ale ve společných,
obecných aspektech? Zažíváme například přesně v době, kdy opouštíme naše tělo, nebo
těsně předtím něco báječného a/nebo zvláštního, neprožitého jiným člověkem obecně,
jako že jsme vítáni, zatímco jsme stále ještě vědomím zde, nebo něco podobného? A také,
co se děje v takzvaném světelném tunelu a těsně potom, když jsme, nebo potom, co jsme
přijati?‘ Pokud se nepletu, toto téma bylo rozsáhle diskutováno, snad ne plně ve vztahu
k Tvým představitelům, v Dialozích 15., 17., 18. a 19.Nedávno jsem byl také opět
zaujatý některými kosmologickými záležitostmi, jako například rozdílem mezi časově-
prostorovým kontinuem (subjektivní modus pojímání reality) a nečasově-
neprostorovými stavy a procesy (objektivní modus pojímání reality); stejně jako
rozporem, který existuje mezi našimi kosmology ohledně toho, co se stane našemu
takzvanému viditelnému kosmu. Zhroutí se hmota do sebe a vesmír skončí v ohnivém
‚Velkém zmáčknutí‘, nebo jeho expanze nikdy neskončí atd.? Také teorie Velkého
třesku je znovu v mé mysli. Myslíš, že jsme připraveni diskutovat některé z těchto
problémů? Samozřejmě jako vždy, jestliže bys nám rád dnes něčím přispěl z Tvé
pozice, rád bych Ti dal přednost v čemkoliv, co nám chceš říci.

Pán Ježíš Kristus: Oceňuji, Petře, tvoji laskavou nabídku, abych mluvil první. Jak víš,
nedávno jsme uvažovali o důvodech, proč ti, co odešli z planety Nula, jsou neschopni
přímo komunikovat s kýmkoliv na vaší planetě. Zdá se, jako by zmizeli beze stopy a
zůstávají pouze vaše vzpomínky na to, jak zde byli. Jistě, jsou někteří lidé, kterým se o
nich zdá nebo v některých případech je vidí a komunikují s nimi ve svém stavu
niternosti. Avšak tyto vzácné jevy nemají nezbytnou platnost nebo přesvědčivou
jistotu, která by vás ujistila o tom, že ti, co odešli z planety Nula do duchovního světa,
skutečně pokračují ve svém jsoucnu a bytí ve svém individuálním, jedinečném,
odlišném a nenapodobitelném ‚já jsem‘ s plným zachováním svého života nebo bytí na
živu stejným způsobem, než když žili na planetě Nula ve svých fyzických tělech.

Tato skutečnost vkládá do myslí lidí všechny druhy pochybností o možnosti života po
smrti. Ale nejen to, ale na základě nedostupnosti jakéhokoliv objektivního
hmatatelného důkazu o existenci posmrtného života si někteří lidé myslí, že žádný jiný
druh života neexistuje a jakmile zemřete, je to vše. Navěky nic nebude. Otázkou
v tomto ohledu je: Proč nikdo, kdo zemřel, nemůže s vámi komunikovat přímo nebo
přesvědčivě hmatatelným způsobem, nehledě na to, kam jdou - do pravého života
pozitivního stavu - nebes, nebo do neživota negativního stavu - pekla?