Page 236 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL
P. 236

DIALOG 125

            uspořádání  bylo  základem  jejich  vlastního  neživota.  Dokud  pokračuješ  v životě
            vyrovnanosti a  držíš  se  toho, je  nemožné  vynalézt, aktivovat a  ustanovit něco, co je
            obsažené a je povahou neživota negativního stavu

            Ještě jeden bod je třeba si zde uvědomit, a to ten, že pravá podstata pojmu ‚já jsem‘ a
            pravý život jakéhokoliv ‚já jsem‘ jsou založeny na principu vyrovnanosti všeho, z čeho
            se každé ‚já jsem‘ skládá. Z toho důvodu, aby někdo byl někým, neboli aby každý mohl
            pojímat  a  měl  privilegium  bytí  svým  vlastním  ‚já  jsem‘,  musí  být  všechno,  z čeho  se
            takové ‚já jsem‘ skládá, ve stavu neustálého vyrovnávání a vyvažování. V momentě, kdy
            je tento fundamentální princip jakýmikoliv prostředky a způsoby porušen, ten někdo a
            jeho  ‚já  jsem‘  přestává  mít  privilegium  být  tím,  čím  a  kým  je  ve  svém  jedinečném,
            odlišném a individuálním ‚já jsem‘. V tom okamžiku dotyčná osoba ztratí svůj život a
            své pravé ‚já jsem‘ a nalézá se v neživotě a jeho ego stavech. Takže jak vidíte z tohoto
            základního  principu,  neživot  a  jeho  ego  jsou  založeny  na  naprostém  porušení  všech
            aspektů  tohoto  principu.  Toto  je  jeden  z mnoha  prostředků,  kterými  bylo  možné
            vynalézt, aktivovat a ustanovit neživot negativního stavu, lidský neživot a jejich ega.


            V tomto  ohledu  můžete  říci,  že  problémem,  vedle  jiných  probíraných  v předchozích
            dialozích, bylo ustanovení skutečnosti vyrovnanosti a rovnováhy. Otázkou znovu bylo,
            zdali je tato kondice  vyrovnanosti a  rovnováhy skutečně  nejzákladnějším  principem
            pravého  života  neboli  života  jako  takového  a  ‚já  jsem‘  a  zda  všechno,  co  v té  době
            všechny sentientní entity v tomto ohledu zažívaly, bylo skutečně něco, co se nazývalo
            vyrovnaností a rovnováhou. A opět otázka byla následující: Jak byste mohli jistě vědět
            se stoprocentní jistotou, že to, co máte a co prožíváte a co je základem možnosti mít
            tento život a své vlastní jedinečné, individuální a odlišné ‚já jsem‘, je skutečně takové,
            pokud nemáte žádné porovnání s něčím, co není takové povahy? Jinými slovy, jak byste
            mohli  vědět,  že  váš  život  a  vaše  ‚já  jsem‘  je  závislé  na  principu  a  tkví  v principu
            vyrovnanosti a rovnováhy, pokud není nic, co by vás mohlo přesvědčit o pravdivosti
            tohoto principu? Konec konců, co je vyrovnanost a rovnováha? Jak můžete pojmout,
            pochopit a rozumět těmto termínům, jestliže není nic, co je úplně odlišné od toho, co
            máte,  nebo  lépe  řečeno,  co  předpokládáte,  že  máte.  Jsou  váš  život  a  vaše  ‚já  jsem‘
            skutečně zakořeněné v těchto principech? Jak byste je mohli definovat, jestliže nemáte
            žádný základ ani podklad, na kterém by taková definice mohla být formulována?


            Tohle  byla  filosofická  a  tajemná  otázka,  která  potřebovala  být  zodpovězena  pouze
            jediným  způsobem,  který  by  byl  přesvědčující  a  zkušenostně  přijatý  -  umožněním
            ustanovit životní styl neživota a jeho ega, jež by byly postaveny na totálně a kompletně
            opačném  principu  -  nic  by  v nich  nebylo  vyvážené  a  vyrovnané  a  všechno  by  bylo
            v naprostém nepořádku a protikladu k čemukoliv, co se dokonce jen vzdáleně podobá
            něčemu,  jako  je  vyrovnanost  a  vyváženost.  Současně,  aby  se  mohl  úspěšně  založit
            takový neživot a ega, bylo pro všechny účastníky v tomto neživotě nutné stanovit dvě
            věci: Za prvé, že žádný jiný pravý život vůbec neexistuje, a za druhé, co mají a prožívají,
            je pouze jediný možný život, a způsob, jakým žijí svůj neživot, je totálně a kompletně
            normální stav věcí. Nic jiného není možné a ni uskutečnitelné. Aby byl takovýto neživot
            se  svými  egy  vůbec  možný,  bylo  velmi  nutné  mít  takovéto  uspořádání.  Jakékoliv
            uvědomění si principů vyrovnanosti a rovnováhy i toho, co je a jaké to je být v takové
            kondici nebo stavu a procesu, by udělalo neužitečným jakýkoliv pokus trvale ustanovit
   231   232   233   234   235   236   237   238   239   240   241