Page 238 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL
P. 238

DIALOG 125

            přechodnosti jejich pseudoživota nebo neživota by znehodnotila potřebné poučení o
            jejich  povaze.  Neměli  by  žádný  stimul  ani  motivaci  pokračovat  v ilustraci  a
            demonstraci takového neživota. Na druhé straně taková plná znalost na straně těch,
            kteří jsou umístěni v pravém životě pozitivního stavu, by znemožnila věcem být tak,
            jak  jsou;  namísto  toho  by  všechno  bylo  jen  jako  by,  a  ne,  jak  to  je.  Jak  víš,  nic
            rozhodující, podstatné a důležité povahy se není možné naučit z něčeho, co je jen jako
            by, a ne, jak to je.


            Toto je důvod, proč jsem     ve  Své Absolutní Předvídavosti zařídil věci tak, jaké byly do
            tohoto bodu, aby se poskytla plná a úplná příležitost pro manifestování všeho, co bylo
            zapotřebí,  aby  byly  dány  odpovědi  na  všechny  možné  otázky  a  aby  se  rozptýlily
            všechny možné pochybnosti v sentientních myslích všech sentientních entit, které by
            je byly soužily. Je řečeno ‚by je byly‘, a ne, že byly. Toto je důležitá věc předvídavosti.
            Nebylo  nutné  čekat,  až  ty  otázky  a  pochybnosti  vstoupí  do  jejich  myslí.  Kdyby  bylo
            dovoleno,  aby  tyto  otázky  a  pochybnosti  naplno  vstoupili  do  jejich  myslí,  úplně  by
            anulovaly jakoukoliv možnost na jejich přežití v dostupném rámci pravého života čili
            života jako takového - pozitivního stavu. Otázky a pochybnosti této povahy nepatří do
            pravého  života  pozitivního  stavu,  protože  ten  je  založen  na  úplné  jasnosti  a
            porozumění  všemu,  co  je  jim  dostupné.  Z toho  důvodu,  aby  se  předešlo  rozpadu
            pravého života pozitivního stavu a aby se zachovala jeho integrita, jsem odpověděl na
            jejich otázky a pochybnosti před tím, než subjektivně vstoupily do jejich myslí, tím, že
            jsem zařídil věci uvnitř tohoto cyklu času/stavu způsobem, jakým byly až do tohoto
            okamžiku.

            Toto je velmi obtížný pojem na pochopení v lidském aspektu vaší mysli. Pokud myslíte
            a  pojímáte  věci  časoprostorovým  lineárním  způsobem,  takové  pojmy  nedávají  příliš
            velký smysl, pokud vůbec nějaký. Avšak nezapomeňte ani na zlomek vteřiny, že toto
            všechno  se  stalo  v nečasové  a  neprostorové  kondici.  Proto  předvídavost  týkající  se
                                           í
            těchto otázek a pochybnost   v  nečasové a neprostorové kondici, jakož i samotné tyto
            otázky  a  pochybnosti  v sobě  a  samy  o  sobě,  jak  měly  být  položeny  sentientními
            entitami v tom ne-čase, se odehrály v diskrétní modalitě simultánnosti a synchronicity.
            Co to  znamená  -  simultánnost  a  synchronicita? To  znamená, že  v diskrétní modalitě
            nastávání  se  odehrávají  v tomtéž  čase/stavu.  Avšak  v momentě,  kdy  je  aplikujete
            v subjektivním  vnímání  jedincova  vlastního  jsoucna  a  bytí  ve  vztahu  k Absolutnímu
            Stavu, stávají se postupnými, jedna předchází druhou neboli jedna následuje druhou.
            Takže  než  se  v pravé  realitě  života  uskuteční  toto  předcházení  a  následování,  jsou
            z bezčasové a bezprostorové diskrétní modality všechny odpovědi takovým způsobem
            a  v  takovém  stavu,  ve  kterém  je  sentientním  myslím    umožněné  subjektivní  vnímání
            všech událostí - postupnosti, předcházení a následování.

            V diskrétním  modu  je  kvůli  jeho  povaze  souběžnosti  a  současnosti  a  kvůli  naprosté
            vzájemné oddělenosti všech jeho událostí možné a uskutečnitelné zodpovědět všechny
            otázky  a  pochybnosti  před  tím,  než  vstoupí  do  sentientní  mysli  ve  vztahu  k jejímu
            spojitému subjektivnímu modu. To je důvodem, proč se existence neživota negativního
            stavu  a  jeho  lidského  neživota  přijala,  jako  že  je  souběžná  s pravým  životem
            pozitivního stavu    a  navzájem  s  ním nezávislá, ale také jako že by byla sama v sobě a
            sama  sebou  bez  jakýchkoliv  příčinných  faktorů  své  existence,  obzvláště  na  straně
   233   234   235   236   237   238   239   240   241   242   243