Page 239 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

neživota negativního stavu, jak vyvěrá z těch otázek a pochybností, ale navíc, že toto
uspořádání má být vždy takové, jaké je, a že v současném způsobu života a neživota
nikdy nenastanou žádné změny. Jak víte, takové předpoklady jsou podpořeny všemi
těmi sděleními v různých takzvaných svatých knihách, jako je například křesťanská
Bible.

Jak můžete tušit z předchozího popisu, je tu objektivní diskrétní modalita jsoucna a
bytí, ve které se všechny věci a události stávají simultánně a synchronně, vždy
navzájem nezávislé a oddělené jedna od druhé, nemající žádný jiný kontakt než
pomocí tajemných souvztažností; a potom je tu subjektivní modalita, ve které všechny
věci a události nastávají v sekvenčním a souvislém modu jsouce navzájem jedna na
druhé závislé v tom smyslu, že jedna předchází druhou a druhá následuje tu předešlou.
V objektivní diskrétní modalitě - protože se všechny v ní odehrávají vždy tady a teď
bez časového nebo prostorového faktoru a protože mezi nimi všemi není žádná přímá
a zjevná propojenost - existuje možnost, že všechny odpovědi na jakékoliv otázky a
pochybnosti, které nastávají v subjektivním modu sentientní mysli v sekvenční a
pokračující modalitě, by mohly být vnímány, jako že se odehrávají předtím, než
skutečně vstoupí do subjektivního modu sentientní mysli. Subjektivní pokračující a
sekvenční modalita sentientní mysli je neschopna přímého vnímání čehokoliv, co se
odehrává v objektivní diskrétní modalitě. Proto má v této modalitě sentientní mysl
velmi malou nebo nemá žádnou znalost o simultánním a synchronním nastávání všech
otázek a pochybností, které do ní vstupují, a současně takříkajíc přímo na místě i všech
odpovědí na ně před tím, než mohou vstoupit do subjektivní modality jejího vnímání.

Protože se však subjektivní modalita sentientní mysli vždy zaměřuje na vnímání věcí
sekvenčně a v pokračujícím modu, kdykoliv něco, co nastává na úrovni diskrétní
modality simultánnosti a synchronicity, vstupuje do tohoto subjektivního modu, zažívá
se to jako něco, co bylo, je a bude nezávislé na té mysli. V tomto případě podléhá
požadavku subjektivní modality, který potřebuje zažívat věci tak, jako by byly a budou
od jednoho času/stavu do druhého času/stavu. Tudíž postupnost a pokračování
namísto souběžnosti a současnosti. V subjektivní modalitě vnímání se věci a události
dějí tak, jak se dějí; kdežto v objektivní modalitě vnímání se neodehrávají stále dál a
dál, ale vždy nastávají ve stejném času/stavu bez jakéhokoliv pocitu předcházení či
následování.

Kvůli tomuto faktu není v subjektivním způsobu vnímání obsažena žádná znalost o
tom, jak nastávají či probíhají věci a události v objektivní modalitě vnímání nebo její
diskrétnosti. Ale protože se tyto události a dění promítají vždy z objektivního do
subjektivního modu, objektivní modus přesně ví všechno, co se děje v subjektivním
modu. Konec konců, všechny věci vznikají ve všem a jsou způsobeny vším, co se
odehrává v objektivním modu. Ale v momentě, kdy se promítnou do subjektivního
modu vnímání, tento má kvůli tomu, že subjektivní modalita ve své schopnosti pojímat
a vnímat nevidí věci, jež se dějí v objektivním diskrétním modu nebo realitě, velmi
malou nebo žádnou znalost toho, proč a z jakých důvodů se věci dějí tak, jak se
odehrávají a kdy a kde se odehrávají. Proto můžete říci, že mnoho věcí je před
subjektivním způsobem vnímání a reality ukryto.