Page 97 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

falšování a mnohá jiná podobná bláznovství. Takovéto stavy a podmínky sdílíme,
takříkajíc, s naším bližním. Dostáváme samozřejmě to, co dáváme. Takto byla pevně
ustanovena a vesele si prosperuje potřeba společenského styku, aby se mohl šířit
negativní stav na této planetě a ve všech oblastech Zóny Vymístění.

Na závěr si shrňme záležitosti společenského života v následujících bodech:

1. Jak bylo uvedeno výše, v pozitivním stavu je potřeba po společenském životě
určena potřebou dávat, přijímat, sdílet a oplácet všechno, co máme. Neděláme to
kvůli sobě, ale kvůli všem a kvůli samotnému principu. Takto je strukturován
pozitivní stav. Žádné jiné ohledy nejsou možné. Do společenských vztahů lidí v
pozitivním stavu nevstupují žádné postranní myšlenky, pocity a touhy. Každý oplácí
každému. Nikdo se nemusí obávat, že když něco udělá bez jakéhokoli ohledu na
sebe sama, že bude připraven o přijetí něčeho na oplátku. Pokud jsou lidé
motivováni dělat tyto věci kvůli principu a kvůli všem, dělají to pro každého. Nikdo
není vyloučen ani vyňat. Takže, dělám to kvůli všem a všichni to dělají také kvůli
mně. Tak to je. Toto je zbožný způsob. Tento způsob vyvěrá z pravé Přirozenosti
Nejvyššího. Když to dělám takto, potvrzuji přítomnost Nejvyššího v sobě. Dělám to
kvůli Bohu. V konečném duchovním smyslu je jakýkoliv společenský styk v
pozitivním stavu konán kvůli Bohu.

Konec konců, Bůh je stejně přítomen ve všech ostatních. Jestliže něco dělám kvůli
Bohu, dělám to kvůli každému. Pokud to dělám kvůli všem, dělám to kvůli Bohu.
Když to dělám kvůli Bohu, dělám to také kvůli sobě, protože Bůh je ve mně a já jsem
jen proto, že je Bůh. Takto sloužíme Bohu. Neexistuje žádný jiný způsob, kterým
můžeme sloužit Bohu. Bůh není někde tam mimo nebo na nějakém vzdáleném,
nepřístupném místě či stavu nebo kondici, ale je přímo tady, v nás, s námi a mezi
námi. Sloužit Bohu znamená sloužit všem. Sloužit všem znamená sloužit Bohu.
Protože já jsem částí toho "všeho" (to "všeho" je všezahrnující, což zahrnuje taktéž
také mé "já"), sloužením Bohu sloužím sobě kvůli Bohu ve mně.

Společenský život činí tuto službu možnou na velmi širokém základu. Když však
dělám něco jenom kvůli sobě, vylučuji Boha a druhé ze svých služeb. Sloužím jen
sobě. Takovouto službou si fakticky prokazuji antislužbu, protože z této služby
vylučuji svou samotnou esenci a substanci – Nejvyššího. Konečným výsledkem
takovéto služby není nic jiného, než bída, utrpení, hněv, odmítnutí, zlo a nepravda.
Čili výsledkem takovéto služby je peklo. Toto je ten důvod, proč bylo řečeno, že
činíce to pouze kvůli sobě, dělám sám sobě antislužbu. Takovýmto aktem sám sebe
odsuzuji do pekla. Všechna pekla sestávají z těch, kteří vylučují ze svých služeb
Boha a jiné, a dělají všechno jenom kvůli sobě. Takováto je povaha pekel.

Naproti tomu, služba kvůli Bohu a všem ostatním, jsouc všezahrnující, je pravou
službou sobě a upevněním sebe sama. Pán říká: "Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a
kdo ztratí svůj život pro Mne, nalezne jej". (Matouš, kapitola 10, verš 39).

Najít svůj život, znamená dělat všechno kvůli sobě samému. Toto má za výsledek
ztrátu tohoto života v peklech. Naproti tomu ztratit svůj život kvůli Bohu, znamená
dělat všechno pro Boha a všechny ostatní. Takovýmto konáním je jedinec schopen
objevit svou pravou přirozenost. Objevením své pravé přirozenosti nalezne svůj
pravý život.

Výše uvedené prohlášení Pána Ježíše Krista může být považováno
za fundamentální základ, na kterém je vybudován společenský život, jako i
jakýkoli život. Toto ustanovuje pozitivní stav. Toto je to, co znamená být v nebesích,
jako protiklad k bytí v peklech.