Page 93 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

bylo celé Stvoření Nejvyšším stvořeno, bylo sdílení, to jest, dávání, přijímání a
oplácení toho, co každý z nás má.

Termín "sdílení" obsahuje akt dávání, přijímání a oplácení. "Oplácení" má dvojí
obsah: když dávám a přijímám, následně oplácím zkušenost mého aktu dávání a
přijímání. Takže oplácet znamená víc, než jen dávat a přijímat.

Z výše uvedené krátké rozpravy můžeme udělat závěr, že společenský život byl
původně strukturován takovým způsobem, aby dal lidem širší příležitost k
aktualizování, realizování a projevování jejich základních potřeb sdílení: dávat,
přijímat a oplácet. Žádný jiný účel, ve všeobecném smyslu, pro společenský styk v
bytí a existenci nikdy nebyl a ani nebude.

Avšak k tomuto účelu sdílení existuje vyšší duchovní konotace. Jak bylo uvedeno v
předešlé kapitole, my všichni jsme formami a nositeli velmi specifických a
jedinečných aspektů Přirozenosti a Života Nejvyššího. Každý z nás má odlišný
aspekt. Nikdo jiný nemůže mít nikdy takový aspekt, který by byl Absolutně stejný. V
tom aspektu je Nejvyšší přítomen jedinečným a neopakovatelným způsobem a
formou. Protože nikdo jiný, mimo Něho/Ní, nemůže v sobě obsahovat víc než jeden
takovýto aspekt (jinak by dotyčný byl absolutní a nestvořen), nikdo jiný nemůže ve
svém nitru vědět, jaké jsou ty další významné, životně důležité a rozhodující aspekty
Přirozenosti Nejvyššího. Nedostatek nebo nedostupnost takovéhoto poznání by nás
omezila v možnosti věčného pokroku. Bez takového pokroku by každý ztratil svou
motivaci k žití. Bez motivace být a existovat by se nemohlo konat žádné sdílení. Z
tohoto důvodu byla do nás inherentně vložena potřeba vzájemně sdílet všechny
dostupné aspekty v nás. Tato potřeba je základem a funkcí
jakéhokoliv společenského života.

Takže prvotním účelem, v počáteční konotaci společenského života, bylo dát
každému příležitost sdílet Nejvyššího jedinečným a neopakovatelným způsobem,
nedostupným nikde jinde, s tak mnoha lidmi, jak je jen možné. Toto
je fundamentální duchovní konotací společenského života. Žádná jiná
konotace nedává žádný smysl.

Se zřetelem na tento fakt můžeme vidět víceúrovňový život sdílení. Každá úroveň
sdílení má jinou kvalitu a obsah, a jedna úroveň tohoto sdílení nemůže být nijak
nahrazena jinou úrovní sdílení. Takže máme mnoho prostředků nebo nástrojů
sdílení duchovních, duševních, fyzických či tělesných, sexuálních, profesionálních,
pracovních, sociálních, atd. Každý z těchto prostředků sdílení má jinou kvalitu a plní
úplně odlišné potřeby ohledně našeho sdílení. Každý jeden z nich iniciuje úplně jiný
prvek toho aspektu, který je v nás z Nejvyššího. Všezahrnující akt sdílení pomocí
sexuálních prostředků do určité míry zahrnuje všechny ostatní a obsahuje určité
prvky z jiných, ale sám o sobě není dostatečný na to, aby plně převzal funkci
jakéhokoli jiného nástroje či prostředku. Takže sdílení
prostřednictvím společenského života není stejné, jako prostřednictvím
sexuálního styku nebo pomocí jakéhokoliv jiného prostředku, ale každý z nich
může být zahrnut do jakéhokoliv jiného se zachováním své vlastní jedinečné
kvality. Proto by bylo marné a kontraproduktivní snažit se kompenzovat nebo
nahradit jednu úroveň nebo nástroj, či prostředek sdílení jakýmkoli jiným.
Takovýmto konáním bychom se připravili o získání pochopení a začlenění
velmi důležitého prvku našeho jedinečného a specifického životního
aspektu, který může být vyvolán a manifestován jenom skrze určitý
specifický akt sdílení.

Aby jakýkoliv společenský život mohl splnit svůj hlavní účel, všichni členové