Page 384 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 18.
‚Jeho brány nebudou zavřeny po celý den (neboť noci tam nebude).‘

‚Uzavřené brány‘ znamenají všechny druhy ohraničení a omezení s tím, aby pozitivní

stav byl chráněn před napadením silami negativního stavu. ‚Dnem‘ se značí plná

otevřenost, jasnost a chápavost s ohledem na všechny a vše bez zatemněnosti. ‚Noci

tam nebude‘ jasně označuje, že příští časový cyklus stvoření nebude obsahovat nic

z negativního stavu, v žádné z jeho forem, podmínek či tvarů. ‚Noc‘ je mrtvý život

negativního stavu a jeho nevědomost. Toto je ještě víc zřejmé z obsahu verše 4

kapitoly 21 Zjevení Ježíše Krista:
‚A setře Bůh jim každou slzu z očí; a smrt již nebude, ani žalu ani nářku a
ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo!‘
Tento verš líčí hlavní atributy negativního stavu a jeho mrtvého života. Dodatečný

důraz je na slovech ‚a smrti již nebude‘. ‚Smrt‘ znamená negativní stav v podmínkách

jeho plné aktivace a dominance. ‚Neboť co bylo - pominulo‘ znamená eliminaci

negativního stavu a všech jiných stavů, které s ním koexistovaly v jakékoliv formě a

modalitě.
Nestačí vrátit negativní stav do jeho dřívější kondice - deaktivace a dřímoty. Dokonce i
v takové kondici je negativní stav obrovským břemenem pro pozitivní stav. Idea
negativního stavu by stále ještě trápila sentientní mysl, nutíc ji nepřetržitě činit volby
ve smyslu odmítání té představy. Činit to je omezováním a ohraničováním pozitivních
v
životních energií jejich expresi a impresi výhradně ve prospěch pravého života

pozitivního stavu. V předešlé dávce Nového zjevení, jež předcházela této knize,
převládal dojem, že jediná věc, která se mohla učinit ohledně negativního stavu, byla
jeho deaktivace a uložení do stavu dřímoty. Mělo se za to, že v tomto spícím stavu má
negativní stav zůstat navěky jako náhradní výběr podle pozitivního stavu.

V době, kdy se ta porce Nového zjevení přenášela, nebyl ještě ukončen proces
hybridizace a fúze lidského fyzického těla-masa v povšechnosti Absolutní přirozenosti
t
é
Nejvyššího. Ale nejen to: v době přece nikdo ve stvoření či kdekoliv jinde nevěděl, že

po vzkříšení Ježíše Krista a po Jeho/Jejím odchodu z vaší planety proběhl takový

proces. Pokud ta situace s tělem-masem Ježíše Krista existovala, měl zůstat ten dojem,
že negativní stav měl trvat jako předmět volby až na věčnost, i když v dřímající,
zkrocené kondici.

é
Důvod tohoto dojmu v době byl v tom, že v souvislosti s pokračující separací všech
t

absolutních elementů Nejvyššího od elementů zóny vymístění a lidského života,
reprezentovaného fyzickým tělem-masem Ježíše Krista, nemohla jiná percepce

existovat. Pokud je něco separováno, dotud má svůj vlastní nezávislý život. V tomto
případě se negativní stav jeví, jako by měl svůj nezávislý život. Konec konců ve Své
dřívější kondici jako Nejvyšší nemohl Pán Ježíš Kristus vkročit do negativního stavu,
aniž by jej úplně zničil. Z
této situace povstává zdání, jako by negativní stav měl svůj
vlastní život. Pokud toto zdání čili ‚jakoby‘ existuje, musí negativní stav pokračovat
jako nezávislý faktor, aby reprezentoval odlišnou volbu. Toto dává negativnímu stavu

dojem, že bude pokračovat ve své existenci provždy v jakékoliv formě či jakýchkoliv
podmínkách.