Page 381 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 381
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Ve Zjevení Ježíše Krista v Biblí Svaté je život pozitivního stavu - po eliminaci
negativního stavu - sedmé kapitole ve verších 15 až 17, v celé kapitole 21 a ve
popsán v
verších 1 až 5 kapitoly 22. Zde máme co dočinění se stvořením nového nebe a nové
země, Nového Jeruzaléma a s životním stylem, jaký v nich bude ustanoven. V tomto
popisu jsou skryty dva spoluvýznamy. První se vztahuje na strukturu a dynamiku nově
transformované sentientní mysli a její osobní, soukromý a intimní vztah k Pánu Ježíši
Kristu; druhý pojednává o kvalitě, obsahu a modalitě života v pozitivním stavu v rámci
příštího časového cyklu.
V prvním spoluoznačení značí ‚nové nebe‘ transformovanou Nejniternější duchovní
mysl všech sentientních entit sladěných s Novou absolutní nejniternější duchovní
myslí Pána Ježíše Krista - zvanou ‚Pán‘. ‚Nová země‘ znamená nově transformovanou
vnitřní mysl všech sentientních entit, sladěnou s Novou absolutní vnitřní myslí Pána
zvanou
Ježíše Krista - ‚Ježíš‘. ‚Nový Jeruzalém‘ označuje nově transformovanou zevní či
vnější mysl všech sentientních entit, která se přiřazuje k Absolutní zevnější mysli Pána
Ježíše Krista - zvané ‚Kristus‘. ‚Nový Jeruzalém‘, zvláště jeho formální strukturální
uspořádání, líčí duchovní principy, jakými tato nová sentientní mysl bude působit a
jaký vztah bude mít vůči Pánu Ježíši Kristu, jakožto i jaký vztah Pán Ježíš Kristus bude
mít vůči každému jedinci.
V druhém spoluvýznamu znamená ‚nové nebe‘ nový duchovní svět, jaký bude
ustanoven v příštím časovém cyklu; ‚nová země‘ značí nový intermediální svět a ‚Nový
Jeruzalém‘ označuje jeho nový zevní či fyzický svět. ‚Nový Jeruzalém‘ ve vylíčené
struktuře také označuje nové duchovní principy nebo to, co Swedenborg nazývá
‚novou duchovní doktrínou‘ či ‚Novou církví‘, jaká bude ovládat a řídit nový život
pozitivního stavu v příštím časovém cyklu, osvobozeném od jakéhokoliv vlivu
negativního stavu.
Fundamentální premisy všech shora uvedených textů v Biblí Svaté svědčí o tom, že
v příštím časovém cyklu a jeho duchovním, duševním a fyzickém stavu a podmínkách
nebude místa pro cokoli negativního jakékoli formě či manifestaci. Také naznačují, že
v
hlavní idea výběru ve věci odmítnutí a popření Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejích
duchovních principů jako jediného zdroje pravého života již déle nebude trápit
sentientní mysl, která byla nucena zabývat se tou představou denně nepřetržitě.
a
Následkem toho, že nebudou již mít tuto představu ani potřebu se jí zabývat, ať v jejím
odmítání či akceptování, budou sentientní entity mít zcela odlišný přístup k životu i
vůči samým sobě. Poprvé bude život prožíván způsobem, jakým vždy měl být prožíván
- čistě jenom v pozitivním smyslu.
a
Dokud ta představa existuje, dokud je třeba se jí zabývat denně, je tu vždy vědomí
negativního spoluvýznamu života. Avšak negativní konotací života je mrtvý život
negativního stavu. Jeho přítomnost - nehledě na to, kde a v jakém stavu - má nakažlivý
účinek vůči všemu, dokonce i vůči pozitivnímu stavu. Vždyť i v pozitivním stavu každý
se musí zabývat negativní představou, spotřebovávaje drahocennou energii na její
každodenní odvrhování. S takovým plýtváním nemůže čistota, plnost a ucelenost
života v pozitivním stavu dojít svého plodného dozrání, dokud všichni neučiní konečný
výběr, týkající se trvalého a věčného eliminování té představy a zvolení pozitivního
