Page 190 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 190

KAPITOLA  10.
            tutéž   věc   bez   naděje    ovládnout   subjekt   a   objekt   svého   poznání.   V   takovém   případě
            odpověď na výše uvedenou otázku by nemohla nikdy být poznána a všichni lidé by byli
            odsouzeni zůstat či být uzamčeni v       jednom stavu a kondici až na věčnost. Takový  osud
            by vedl k   existenciální sebevraždě veškerého  stvoření.  A to by byl konec  všech tvůrčích
            snah.   Situace   takového   rázu   by  nemohla    posloužit   žádnému   účelu   ani   užitku.   Dle
            tohoto zákona,     něco takového je naprostou  nemožností.

            Novým aspektem a obnovení v          tomto   zákoně   je to, že  jediným Absolutním Stvořitelem
                v  jsoucnu   a   bytí  je   Pán   Ježíš   Kristus   v   Jeho/Její   Nové   přirozenosti.  Absolutní   změna


                v  Jeho/Její   Přirozenosti   dokazuje   ten  fakt,  že   absolutní  výchozím   bodem   všech

            pozitivních  změn je změna v      samé přirozenosti  Stvořitele. Tento fakt nebyl znám před
            tím,    než   došlo   k   dokonání  procesu  změny   v   Nejvyšším,  který   se   stal  Pánem   Ježíšem


            Kristem.    Jelikož  tato  změna  má  absolutní  rozměry,  bude  mít  poznávání  aspektu  této

            změny   nekonečné   možnosti.   Tato   změna         započala   úplně  novou   éru   tvořivého


            poučování,   které   určí   všechny   tvořivé    snahy   všech  sentientních  entit   až  do   konce
            současného  časového  cyklu.  V     této  skutečnosti  je  jeden  z   mnoha  nekonečných  účelů  a
            duchovních užitků      Nové  přirozenosti Pána   Ježíše Krista.



            Od   nynějška     veškeré  tvořivé   úsilí  všech  sentientních  entit   bude   záviset   od   jejich
            schopnosti  a  ochoty  přijmout  tuto  novou  přirozenost  a  přizpůsobit  vlastní  povahu  ve
            své   struktuře   a   dynamice   Nové   přirozenosti   Pána   Ježíše   Krista.    Čím   více   ji  budou

            přijímat, tím víc tvořivosti, duchovního  užitku a účelu bude v       jejich  tvořivém usilování,
                a  tím   více  významu   a   životního   účelu   se   získá   obecně   i   v   jejich   vlastních   životech

            zvlášť.


                                         8.  ZÁKON DUCHOVNÍHO  POKROKU

            Tento  zákon  byl  široce   definován  a  prodiskutován  v   knize  Základy  lidské   duchovnosti.
                    v
            Zákon      zásadě   tvrdí:

                    Každá  sentientní   entita vstupuje do jsoucna a  bytí v   určitém bodě  stvoření,
                    do  určitého  stavu,  procesu,  rozpoložení  či  času  a  prostoru.   Ve  chvíli  svého



                    vstupu   zahajuje    svůj  život  na   nejnižším   bodě   duchovního   uvědomění  a
                    postupuje   od   tohoto   momentu  výš   a   dopředu,   aby   se   již   nikdy   fyzicky   či
                    duchovně   nevrátila    přesně   na   stejné   místo,   do   téhož   času,   stejných
                    podmínek,   téhož   stavu   či   procesu.    Žádné  dva   stejné   či  podobné   stavy   se


                    nemohou žádným  způsobem, žádnou          cestou ani   formou jakkoliv zopakovat
                    ani prožít.

            Způsoby projevu      tohoto  zákona   berou na sebe  mnohé  formy.     Hlavní aspektem  tohoto

            zákona    je  jeho  diskrétní  a  souvislý  modus.  Existuje  oddělená  a  kontinuitní  progrese.

                                                                                          jinému,   od   jedné
            Postupování  od   jednoho   kroku         k  druhému,   od   jednoho   stupně  k
                                                                                           druhému  je  vždy
            dimenze        k  jiné,  od  jednoho  stavu  k   druhému  či  od  jednoho  místa  k
            diskrétní.   Neexistuje mezi nimi přímé spojení, až na to, že jedno předchází  druhému a
            že jedno následuje předešlé.       tom smyslu pouze vzájemně  souvztaží.
                                            V


            Dobrým   příkladem  diskrétní  modality        je  vaše   inkarnace   na   planetě   Nula.  Neexistuje
            spojení       s  tím,   ba   ani   vědomá   paměť   toho,   co   jste   prožívali,   než   jste   přišli   na   tuto
   185   186   187   188   189   190   191   192   193   194   195