Page 188 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 188
KAPITOLA 10.
být (po většinou nejsou) v souladu s tím, co je pro vás nejlepším v nejzazším smyslu.
Pamatujte, že se neznáte v absolutním smyslu. Vaše sebepoznání, jakožto o poznání
všeho ostatního, je omezeno vaším relativním stavem. Jenom Pán Ježíš Kristus vás zná
v absolutním smyslu. Proto jenom On/Ona ve Své Božské prozřetelnosti ví, co je pro
vás nejlepší pro věčnost. S ohledem na negativní stav a všechny jeho následovníky jsou
všechny snahy a vládnutí Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista namířeny k cíli
konečného spasení každého v negativním stavu a konečné deaktivace a zrušení
negativního stavu. Toto je zákon Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista.
7. ZÁKON TVOŘIVOSTI, DUCHOVNÍHO UŽITKU A ÚČELU
Tento zákon odvozuje povahy Stvořitele.
z
e
s
Vlastní této povaze, imanentní jejímu stavu je zde Absolutní potřeba stále
tvořit něco nového a odlišného. Ale také je vlastní této potřebě a imanentní
jejímu stavu skutečnost, že cokoliv je stvořeno, je stvořeno s úmyslem
nějakého důležitého účelu, pro nějaký důležitý užitek.
Toto je ZÁKON OSPRAVEDLNĚNÍ:
Vše, co je a existuje - buď přímým stvořením Stvořitele, nebo z dovolení
Stvořitele (negativní stav) - je a existuje pro nějaký důležitý užitek a
s nějakým důležitým účelem. Ospravedlnění jeho jsoucna a bytí je skrze jeho
užitek a účel. Nemohlo by se stvořit, ani dovolit přivést do plodnosti to, co
nemůže sloužit nějakému užitku ani účelu.
Jakmile něco vyčerpá svou užitečnost a splní svůj účel, nastane jeho konec a je
nahrazeno něčím zcela novým s odlišným užitkem a účelem. Žádné dvě věci nemohou
být přesně stejné nebo tak být stvořeny či tak připuštěny být a existovat, protože by
byly duplikátem stejného užitku a účelu. Bylo by to proti duchu zákona zde
formulovaného. Tvořivý čin Stvořitele nikdy není nadarmo. Naproti tomu to, co již
jednou vyčerpalo svou užitečnost a dosloužilo svému účelu, nemůže pak být nahrazeno
stejnou věcí, neboť již projevilo kvalitu vlastního užitku a účelu. Bylo by to
opakováním stejného stavu či situace, které byly zkušenostně prožity dříve. Což by
opět bylo mrháním tvořivého úsilí. Proto se musí nahradit něčím docela novým, nikdy
dosud neexistujícím a majícím nový účel a užitek. Tento fakt je nutnou podmínkou
života veškerého stvoření, aby se vyhnulo stagnaci. Stagnace je smrtelným nepřítelem
tvořivého procesu. Takto je tedy celé stvoření ujištěno, že je tu k dispozici vždy něco
nového, něco odlišného, co má nový účel a užitek.
Tento zákon platí jak pro Stvořitele, tak i pro všechny sentientní entity stvořené pro
určité účely a užitky. Tento zákon naznačuje, že sentientní entity byly stvořeny
i
k podobě obrazu svého Stvořitele. Proto nosí Jeho/Její Přirozenost v relativním stavu.
Touto přirozeností je být tvořivým s účelem a užitkem pro všechny. Hlavním účelem
stvoření sentientních entit bylo tudíž to, aby byly tvořivé a aby sdílely svá tvůrčí úsilí
se všemi. V tom je jejich užitek pro Stvořitele, Stvořitel, absolutní a absolutně tvořivý,
se může projevovat v nekonečných variacích a způsobem tvořivých snah všech
sentientních entit. Jelikož tvořivé úsilí v každém vyvěrá z absolutního tvořivého úsilí
