Page 189 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 189
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Stvořitele, který vždy absolutně je, účely a užitky sentientních entit samy o sobě
nevyčerpají nikdy svou užitečnost ani nesplní plně svůj účel. Takže jakmile jsou jednou
sentientní entity stvořeny, jsou užitečné a mají účel navěky.
Nicméně produkty jejich tvořivosti nebo cokoliv stvořené pro jejich účel - jakmile splní
svůj účel a vyčerpají svůj užitek - v mnoha případech skončí. Tyto produkty samy o
sobě nemají absolutní hodnotu, neboť vycházejí z relativních potřeb. Rozličné situace,
stavy a okolnosti, v nichž se sentientní entity nalézají v tom kterém zvláštním stupni
pokročení a vývoje jejich tvořivých snah, vyžadují rozličné produkty prospěšné povaze
každého stupně pokročení. Jakmile ten krok je dokonán, výrobky či nástroje, které mu
dopomohly docílit plodného dozrání, nebudou již užitečné a nebudou sloužit žádnému
účelu. Jsou nahrazeny něčím novým, co lépe poslouží k vývoji a upevnění dalšího kroku
v tvořivém úsilí všech sentientních entit. Jak víte, jedním z takových produktů aktivit
některých sentientních entit byl negativní stav. Aktivovaly negativní stav za určitým
účelem a pro velmi dobře definovaný užitek. Podle dřívějšího pojímání tohoto zákona
mělo se chybně za to, že negativní stav může mít věčný účel a užitek. Mohlo by tomu
tak být jenom v tom případě, kdyby byl započat v Absolutním stavu Stvořitele. Ale tak
tomu nebylo. Absolutní stav má absolutně pozitivní povahu (Zákon duchovní
unilaterálnosti). Proto nikdy nemůže dát zrod čemukoliv s negativní přirozeností. Bylo
by to v rozporu s Jeho/Její pravou Povahou.
Avšak sentientní entity, které aktivovaly negativní stav, smějí a mohou započít něco, co
nepřichází přímo od Stvořitele. Vychází to z jejich potřeby mít odpověď na duchovní
otázku o tom, jak by vypadal život, kdyby se neodvozoval z Absolutního pozitivního
stavu Stvořitele a jeho/jejích duchovních principů, nýbrž z nějakého jiného stavu a
jiných podmínek. Negativní stav je odpovědí na tuto otázku. Opakuje se: účelem
negativního stavu bylo dát odpověď na tuto otázku. Jeho duchovní užitek tkví
v odpovídání na otázku živými a konkrétními příklady životních stylů lidských a jiných
tvorů, kteří dobrovolně souhlasili prodlévat v negativním stavu právě pro tento účel.
Takže je očividné podle požadavků tohoto zákona, že negativní stav nemůže
pokračovat provždy, nýbrž jen do té chvíle, až úplně odpoví na tuto otázku všem pro
poučení.
Proces poučování se je věčný. Avšak předmět je procesem dočasným, dokud se
dokonale neovládne. Když jednou se něco plně pozná, předmět poznání není déle
nutný, neboť již posloužil předmětu poučení. Nedá se z něj ničemu více naučit. Je tudíž
vyřazen z učební osnovy. Namísto toho vstupuje do jsoucna a bytí nový předmět, který
přináší příležitost naučit se něčemu úplně novému. Nesprávný dojem mnohých lidí o
věčném pokračování negativního stavu povstal z toho, že si popletli proces poučení
docela
(který nikdy nepomíjí) s předmětem poučení (jenž pokračuje tak dlouho, až je
ovládnut).
Věčné trvání negativního stavu by bylo v rozporu s tímto zákonem, neboť je subjektem
i objektem poučení, nikoliv procesem samotného poučení. S výjimkou Absolutního
stavu a sentientních entit, jež vycházejí z tohoto Absolutního stavu, všechny subjekty a
objekty poznání jsou omezeny svým obsahem. Kdyby tomu tak nebylo, nikdo by nebyl
schopen naučit se něčemu o něčem. Bylo by to zoufalou situací pro stvoření, neboť by
bylo navěky ve stavu nemohoucnosti vůbec něco poznat. Stále by se učilo poznávat
